Belgie se stala důležitým centrem Evropské unie. Jejím největším městem je totiž Brusel, který se stal sídlem klíčových orgánů spojené Evropy, včetně evropské komise. Jak vypadá ale tato země nábožensky? V dalším pokračování seriálu o náboženské mapě Evropské unie Vám řekneme, jak se tam mísí staré tradice s novými.
Při sčítání obyvatel není v Belgii otázka týkající se vyznání povolena. Podle soukromých výzkumů je ale 75 % Belgičanů katolíků, 12 % bez vyznání, jedno a půl procenta je muslimů a jedno procento protestantů. 10 % obyvatel se pro žádné náboženství nedokázalo rozhodnout. Belgie je silně sekularizovaná země, přestože církev má velkou podporu státu. Ten jednak platí mzdy i důchody duchovních, ale umožňuje i službu církve v armádě, ve vězeních a na školách. Religiozitu Belgičanů při svých studiích poznala i Kateřina Bauer:
"V neděli jsou třeba zavřené obchody, lidí chodí tradičně do kostelů, chodí na mše, ale každodenní praktikování nějaké živé víry tam neshledáte."
V Belgii je díky přistěhovalcům vedle křesťanství přítomno i velké množství ostatních náboženských komunit. V roce 1981 si dokonce muslimové založili v Bruselu vlastní islámskou školu Al-Ghazí. Velkou prestiž mají v zemi však především školy katolické, které navštěvuje 60 % všech žáků belgických vyšších škol. Tou nejproslulejší je Katolická univerzita v Lovani, která byla založena v roce 1425 a je nejstarší dosud existující katolickou univerzitou na světě. Proslulá je především univerzitní knihovna, která patří k nejlepším v Evropě. Na škole nestudují pouze Belgičané, ale i spousta studentů z Afriky, Indie, Latinské Ameriky a východní Evropy. Jak multikulturní atmosféru školy vnímala během svých studií na zdejší Teologické fakultě Kateřina Bauer?
"Já z osobní zkušenosti musím být skeptická, protože jsem zažila některé nepříjemné situace, kdy sice celá fakulta je hodně multikulturní i multispiritualní, multináboženská, nicméně ta belgická část studentů je pořád od té zahraniční skupiny studentů oddělená. Například Belgičané se hodně zajímají o africkou kulturu, proto zpívají africké písně, zvou studenty na bohoslužby, které jsou věnovány např. Afričanům, nicméně je zajímavé, že na těchto akcích nenajdete ani jednoho Afričana. Právě tohle je ten paradox, že se snaží nějakým způsobem pomoci navázat kontakt, ale vlastně to neumí, a nevím, jestli tam podvědomě nějaká fobie pořád nepůsobí."
Zpěv, který slyšíme, není odněkud z Bulharska nebo Srbska, ale z kláštera Chevetogne v Belgii. Zde se pokusili místní benediktini vytvořit jakési belgické Taizé, tedy místo, kde by se v přátelském dialogu setkávaly různé křesťanské tradice. Vedle západního obřadu se zde slouží bohoslužby v tradičním východním byzantském ritu. Klášter navštěvovala za svého pobytu v Belgii i Kateřina Bauer:
"V neděli můžete navštívit jak západní bohoslužbu, tak i východní, a stejně ten bohoslužebný prostor je rozdělen na římskokatolickou část a řeckokatolickou část, kde opravdu je podle řecké tradice ten prostor vyzdoben ikonami. Např. krypta je opravdu krásná i esteticky, z hlediska ikon a ikonopisectví. A slouží se tam staroslověnsky..."
Další příspěvky o náboženství v Belgii najdete zde.
Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.
Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.
Import do programu iTunes je dostupný zde.
Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.
[
