20 let se Svobodou
20 let se Svobodou s velkým S. To je prázdninový hudební seriál, který se ohlíží za 20 lety s písničkami Jardy Svobody ze skupiny Traband. Uslyšíte v něm největší hity ale i kuriozity tak, jak je od roku 1991 zaznamenal Karel Vepřek.
Slova jsou opravdu to nejsilnější, čím Jarda Svoboda vládne. A především jeho textům se budeme v následujících dvou měsících věnovat. On je totiž Jarda Svoboda tak trochu český Bob Dylan - jeho hudební mluva je stejně tak výmluvná.
První setkání s Jardou Svobodou jak osobní tak hudební mi zprostředkoval tehdejší bubeník skupiny Otcovy děti Petr Vizina, dnes známý jako hudební publicista a redaktor kulturní rubriky České televize. Tehdy před 20 lety však dělal družináře v právě se rodící Bratrské škole, kde já byl pomocným učitelem. Bratrská škola byla vůbec zvláštně propojená se skupinou Otcovy děti. To když se stal jejím ředitelem klarinetista Bohumil Bulíř. Že si nepamatujete že by Jarda Svoboda měl ve skupině klarinetistu, tak poslouchejte.
Po slovech Jardy Svobody jsme pokročili k jménům těch, kteří v začátcích tvořili skupinu Otcovy děti. Jak už je z názvu patrné, byl Jarda v té době ovlivněn evangelizačním prostředím Maninského sboru ČCE, což byl v té době pojem. Sbor který se díky svému charismatickému vůdci Danu Drápalovi rozrůstal geometrickou řadou o mladé lidi lačnící po darech Ducha svatého. Jarda tady svůj dar skládat dobré písničky nezakopal a naopak letniční prostředí obohatil o skvělé písně, které sice nejsou na žádných řadových albech Otcových dětí, protože časem jejich naléhavost vyvanula, ale díky mému předchůdci v redakci faráři Emanuelu Vejnarovi si je můžeme připomenout z archivních pásků. Ten velice brzy rozpoznal talent Jardy Svobody a pozval ho se skupinou právě v roce 1991 do studia Českého rozhlasu, kde vzniklo pár prvních nahrávek Otcových dětí laděných ještě hodně evangelizačně.
