Chvály mohou být také hudebním žánrem
Chvalte Hospodina zpěvem a hrou na nejrůznější nástroje, tak nějak se to píše v Bibli a mnozí věřící tento příkaz naplňují zpěvem takzvaných chval. Více v hudebním okénku Karla Vepřeka.
Dnes bych se rád věnoval hudebnímu žánru, kterému se říká chvály. On je to žánr pouze v určitých církevních kruzích, v těch charismaticky laděných. Chvály většinou vycházejí z nějakého biblického textu a mají jednoduchou stále se opakující melodii. Ale inspirací ke chválám může být více. Například Petr Wagner v komentáři k písničce Toužím skupiny NOI říká: „Sedl jsem si s kytarou, potichu si brnkal a tohle je výsledek. Tak ať se vám to dobře poslouchá a jestli vás to povede do chval tím líp.“
Taková normální písnička, řeklo by se, ale vydavatelství Rosa ji zařadilo na kompilaci Hlavu vzhůru s podtitulem Chvály. Podle této písničky si zatím obrázek o tom, co jsou to chvály, rozhodně neuděláme, ale ani o skupině NOI se toho dnes už moc nedovíme, protože před pár lety zanikla. Stejně jako skupina Bez iluze, která je na albu chval hned druhá v pořadí. Vybrala si písničku z repertoáru Učedníků s názvem To může za to Bůh a tady už se chválám pozvolna blíží. Písnička je zajímavá také tím, že jí složil katolík a zpívají evangelíci. Což se chválám stává, neboť mají ekumenického ducha.
A do třetice tu máme záhadnou skupinu Archa N, což dává tušit biblický odkaz na archu Noemovu. Na kompilaci Hlavu vzhůru nazpívali chválu jaksepatří K Pánu ruce pozvedám. Kapela už také neexistuje, natočila jedno album s neméně záhadným názvem Hajcman. Ostravský herec Jiří Sedláček má dnes asi už jiné aktivity, ale Boha chválit nepřestává, i když nezpívá chvály.
