rubrika: Judaismus

Šabat je nejdůležitější židovský svátek

Pokrývka sobotní - Foto: © Židovské muzeum v Praze

Pokrývka sobotníFoto: © Židovské muzeum v Praze

Nejdůležitějším židovským svátkem je šabat, jehož svěcení je přikázáno v Desateru: "Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý" (Ex 20, 8-11).

Šabat začíná v pátek večer se západem Slunce a končí v sobotu večer při východu prvních hvězd. Předchází mu příprava jídla na šabat, úklid domácnosti a slavnostní vyzdobení stolu. Před šabatem se všichni slavnostně oblečou a očekávají příchod nevěsty - šabatu. 

Sobotní svícny - Foto: © Židovské muzeum v Praze

Sobotní svícnyFoto: © Židovské muzeum v Praze

Samotné oslavy šabatu začínají v pátek večer v domácnosti, a jeho zahájení je v rukou matky, která na slavnostně prostřeném stole zapaluje dvě šabatové svíce a pronáší požehnání. Muži se zúčastňují bohoslužby v synagoze, jejíž liturgie se liší od bohoslužby všedního dne. Páteční slavnostní bohoslužba se nazývá kabalat šabat - předání soboty. Po ní má každá rodina doma slavnostní večeři, před kterou otec žehná dětem a poté pronáší požehnání nad vínem a nad dvěma šabatovými chleby. Těmto dvěma chlebům se říká chala a mají připomínat, že na poušti v pátek napadlo dvojnásobné množství many. Chaly jsou přikryty rouškou, která připomíná rosu pokrývající manu. Při slavnostní večeři se zpívají zvláštní šabatové písně. 

Sobotní dopoledne patří bohoslužbě a po ní následuje druhé šabatové jídlo. Odpoledne se židé věnují studiu Tóry, návštěvám, odpočinku nebo procházkám. Procházky jsou ovšem limitovány vzdáleností, kterou je povoleno ujít o šabatu. Po odpolední sobotní bohoslužbě se jí třetí šabatové jídlo doprovázené zpěvy. 

Svíčky pro havdalu - Foto: © Židovské muzeum v Praze

Svíčky pro havdaluFoto: © Židovské muzeum v Praze

Šabat končí po večerní bohoslužbě obřadem zvaným havdala (oddělení), při němž se pronáší požehnání nad vínem, vonným kořením (besamim) a havdalovou svící. Pohár s vínem je zcela zaplněný až přetéká, což má symbolizovat hojnost Božího požehnání, které je očekáváno pro začínající nový týden. Do obřadu havdaly jsou zapojeny všechny smysly člověka: hmat (uchopení kalicha), chuť (pití vína), čich (vonné koření), zrak (světlo svíce) a sluch (texty požehnání). Na závěr je zvykem popřát si "šavua tov" - "dobrý týden". 

Jak už bylo zmíněno, se šabatem je spojen zákaz práce a také není možné vykonávat celou řadu dalších činností, např. zapalovat svíce, vařit, šít, psát, cestovat, manipulovat s penězi, zapínat elektrické spotřebiče, jezdit výtahem či řídit auto. To někdy vede k "fikaným" řešením. Například v knize Dereka Prince "Setkání v Jeruzalémě" je popsán příběh z doby, kdy v Jeruzalémě ještě nebyla elektřina. Jedna chudá stará židovská žena chtěla ušetřit petrolej, a tak petrolejovou lampu nezapalovala v pátek před začátkem šabatu, ale až po setmění, když už potřebovala světlo, si k sobě zvala křesťankou sousedku, aby jí svíci zapálila. Dnes se toto řeší používáním různých načasovaných spínačů světla. 

Na omezení různých činností při šabatu a na to, jak se s tím židům žije, jsem se zeptala Terezy Gafny Foltýnové z židovské komunity Masorti:  

Pohár pro šabat - Foto: © Židovské muzeum v Praze

Pohár pro šabatFoto: © Židovské muzeum v Praze

"Se šabatem je spojena spousta omezení a je pravda, že i lidé z mého okolí, když se spolu bavíme o šabatu, ho nahlížejí hlavně přes ta omezení. Šabat, podobně jako velmi tradičně dodržovaná křesťanská neděle, skutečně s sebou nese spoustu omezení. Ale já o šabatu přemýšlím tímto způsobem jen tehdy, když se mě na to někdo takto zeptá. Jinak šabat chápu úplně z té druhé strany. Myslím si, že šabat je velmi užitečný vynález a jsem moc ráda, že ho máme, protože jsem - jako asi spousta dalších lidí v mém věku a žijících v této společnosti - přes týden velmi intenzivně zaměstnaná. A tak jsem ráda, že je jeden den, který je vymezený k tomu, aby člověk dělal něco jiného, než dělá během celého týdne. To znamená, aby odpočíval, dělal věci, které mu přinášejí radost, a byl s lidmi, které má rád. Aby na chvilku vypnul. Raději bych mluvila o tom, co během šabatu dělám, než o tom, co během něj nedělám. Šabat je doba, kdy si člověk může sednout, být trochu sám sebou a uzávorkovat svět kolem sebe. Většina lidí tráví čas s rodinou, chodí do synagogy, snaží se trochu studovat. Je to opravdu čas vyhrazený pro člověka a jeho osobní prostor. Aby toto bylo možné a člověk mohl opravdu uzavřít svět kolem sebe a nenechat ho aspoň jeden den na sebe působit, se podle zásad judaismu umožňuje také tím, že je zakázaná práce, která je velmi jasně specifikovaná v Halaše, v židovském zákoně." 

Co se například nemá o šabatu dělat?  

"Existuje celkem 39 druhů prací, které jsou zakázány. Mezi ně patří obdělávání půdy, orání, setí, zapalování ohně a zabíjení zvířat. Ty práce jsou definované podle toho, co lidé v biblických dobách považovali za práci. V dnešní době to znamená, že během šabatu, kdybych měla uvést několik příkladů, nepoužíváme peníze, nechodíme nakupovat, necestujeme, nevaříme, nepoužíváme elektrické přístroje, nedíváme se na televizi apod. Takže v praktickém životě, když přijdete domů k někomu, kdo dodržuje šabat, uvidíte, že se během šabatu nevaří a všechno jídlo je uvařené už předem, že nikdo nepoužívá mobilní telefon, který má každý vypnutý, že se lidé nekoukají na televizi, nenakupují. Mnoho lidí to považuje za omezení, ale kdyby židům přinášelo utrpení, že nemohou tyto věci dělat, tak by se rozhodli to nedělat. A skutečně je určitá skupina židů, kteří to považují za omezení. Ale ti židé, kteří šabatová omezení práce dodržují, to dělají proto, že jim to umožňuje ten den mnohem lépe prožít. A já mohu říct, že když na těch zhruba 25 hodin mám vypnutý mobilní telefon a nečtu si e-maily, je to pro mě velká úleva. Mám tak jeden den, kdy se nemusím starat o věci, o které se starám během zbytku týdne." 

Můžete jít během šabatu na výlet?  

"Na výlet jít můžete, ale je to spojené s různými omezeními. Například protože nemůžete používat peníze, nekoupíte si během výletu třeba džus. A nedostanete se například na Karlštejn, protože si tam nemůžete koupit lístek. Ale třeba v Izraeli je toto velmi dobře ošetřené, aby kdokoliv mohl dělat cokoliv, ať už je jeho náboženská praxe jakákoliv. Třeba v muzeích nebo v zoologické zahradě je možné koupit si lístek předem a pak už tam jen přijít. Je pravda, že tady se dostáváme k tomu problému, že v dnešní době si odpočívání představujeme už jinak, než tomu bylo v biblických dobách. Tehdy neexistovaly zoologické zahrady, zábavní parky ani kina, takže tento problém se nemusel řešit." 

Pro někoho je odpočinek, když může vyplet záhon nebo udělat něco jiného na zahrádce, což samozřejmě pro dřívějšího člověka byla práce, ale pro nás je to relaxace. Je to možné o šabatu v dnešní době dělat?  

"To je výborná otázka. Právě pletí a starání se o zahrádku z hlediska židovského zákona připomíná zemědělství a právě proto je to práce, která je zakázaná. Ale našla byste spoustu lidí, kteří by Vám řekli, že šabat je den, kdy máte dělat něco jiného, než děláte během celého týdne. Jsou lidé, kteří by z tohoto důvodu řekli: 'Proto je pro mě pletí dovolené'. Z hlediska židovského zákona je to zakázané, ale logicky by se takovýto argument dal přijmout. Třeba já sama, protože dodržuji Halachu a šabatové zákazy, tak odpočívám prací na zahrádce jen v neděli. Ale například můj tatínek, který je zastáncem toho názoru, že přes týden nepleje a nerýpá se v záhonech a v sobotu je tato činnost pro něj odpočinek, tak právě z tohoto důvodu klidně v sobotu na zahradě pracuje. Z hlediska židovského zákona je jasné, kdo z nás dvou má pravdu, z hlediska logiky nebo zdravého lidského rozumu by možná spousta lidí řekla, že to, co dělá můj tatínek, je mnohem rozumnější." 

A že šabat není pro židy omezení, ale naopak výhoda, dokládají i slova PhDr. Zuzany Peterové, psychoterapeutky Židovské obce v Praze:  

PhDr. Zuzana Peterová - Foto: Jana Šustová

PhDr. Zuzana PeterováFoto: Jana Šustová

"Vezměte si třeba takový šábes: to se sejde celá rodina a nekoukáme se na televizi, neposloucháme rádio, nýbrž si místo toho povídáme, navzájem se užíváme a vychutnáváme si ten den pro sebe. Ten čas pro sebe máme." 

Autor:  Jana Šustová
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas