rubrika: Judaismus

Obřízka

Obřízka - Foto:  www.zentralratdjuden.de

ObřízkaFoto:  www.zentralratdjuden.de

Prvním významným okamžikem života je narození. To je u židovských chlapců spojeno s obřadem zvaným obřízka. Při ní je chlapci 8. den jeho života operativně odstraněna předkožka pohlavního údu. Obřízka, správně "smlouva obřezání" (hebr. brit mila) je jedním ze základních předpisů judaismu. Jejím prostřednictvím každý Žid mužského roku uzavírá "Abrahámovu smlouvu" (Gn 17, 9-14).

Obřízka se provádí v synagoze, uprostřed rodiny nebo (v moderní době) v porodnici. Ve starých časech ji prováděl otec rodiny, žena jen výjimečně, později obřízkový specialista zvaný mohel. Nemluvně drží na svých kolenou jeho kmotr nazývaný sandak

Obřízková souprava - Foto: © Židovské muzeum v Praze

Obřízková soupravaFoto: © Židovské muzeum v Praze

Nástrojem, jímž se obřízka prováděla, byl v dávných časech kámen, později i jiný předmět s ostrou hranou. Později se začaly vyrábět speciální obřízkové soupravy, které se obvykle skládají z dvoubřitého nože s oblou špičkou, obřízkového štítku, nádoby nebo flakonu na hojivý prášek a misky na oddělenou předkožku. 


Obřízkové křeslo - Foto: © Židovské muzeum v Praze

Obřízkové křesloFoto: © Židovské muzeum v Praze

Při obřízce se používá tzv. obřízkové křeslo, které může mít podobu dvojkřesla, kdy na jednom místě sedí kmotr držící na klíně obřezávaného chlapce, a druhé místo je vyhrazeno pro symbolickou přítomnost proroka Eliáše. Pokud křeslo existuje v jednoduché podobě, je potom pro Eliáše vyhrazeno jiné křeslo, bohatě zdobené. 

Po ukončení obřízky dostane dítě hebrejské jméno nebo jména. Pokud chlapec není zdravý, obřízka se odkládá na později a dokonce přímo není dovolena, pokud je v rodině hemofilie. U mužů, kteří konvertovali k judaismu, je obřízka součástí přijímacího obřadu. 

Detail z povijanu na Tóru, Čechy, 1922 - Foto: © Židovské muzeum v Praze

Detail z povijanu na Tóru, Čechy, 1922Foto: © Židovské muzeum v Praze

Z pleny, do které je chlapec při obřízce zabalen, se pak obvykle vyrábějí povijany na Tóru, kterými se Tóra ovazuje proti rozvinutí. Podrobnosti vypráví Magda Veselská z Židovského muzea v Praze: 


Povijany na Tóru na výstavě Druhý život českých svitků Tóry - Foto: Jana Šustová

Povijany na Tóru na výstavě Druhý život českých svitků TóryFoto: Jana Šustová

"Ta plena se poté vypere, rozstříhá se na pásy, ty se sešijí do dlouhého hada a na ten se vyšije donační nápis, který říká: 'Já jsem otec (jméno) a věnuji to za svého syna (jméno), který se narodil (datum)', někdy je uvedeno i kde, ale vždy je uvedeno přesné datum narození chlapce. Svým způsobem v období raného novověku, v 16. i v 17. století mohly povijany na Tóru - a například i v Německu tomu tak bylo - nahrazovat matriční záznamy o narozených. Povijan na Tóru obsahuje jednořádkový hebrejský nápis, a bývá zdoben. Poměrně vzácně je zdoben zvířecími motivy, které se většinou vztahují buď ke znamení, ve kterém se chlapec narodil, nebo k přání, ať je rychlý nebo silný jako nějaké zvíře, které je u toho zpodobeno. Nebo jsou tam motivy, které se vztahují obecně k judaismu, jako koruna Tóry, nebo v novějším období Davidova hvězda, ale nejčastější součástí té výzdoby je dobrořečení, které říká: ,Nechť mu Bůh dá vyrůst k Tóře, chupě a dobrým skutkům.' Tórou se myslí, ať je to vzdělaný Žid, který bude znát vše, co má, bude schopen z Tóry číst. Chupa je svatební baldachýn a přání znamená, ať se ožení a má hodně dětí. A k dobrým skutkům - ať je to dobrý člověk. Proto se v té výzdobě objevuje vyšitá chupa (svatební baldachýn), případně vyšitý nebo malovaný svitek Tóry nebo některé další poměrně různorodé motivy."  

Povijan vyrobený z pleny použité při obřízce bývá věnován synagoze při první chlapcově návštěvě. 

Autor:  Jana Šustová
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas