Daniel Raus: Desetiletí politické obnovy
Skandál poslance Davida Ratha zapůsobil v naší společnosti jako skutečný šok. Odhalil přitom jenom ve větší míře praktiky, o kterých se zde mluví už dlouho. Řeší se otázka, do jaké míry šlo o selhání jednotlivce a do jaké míry je to systém. Jisté je, že událost zapadá do širšího kontextu, kterým je neblahý stav české politiky.
Bojovník proti korupci byl přistižen se sedmi milióny v krabici. Dalších třicet miliónů bylo v podlaze a příběh tím nejspíš nekončí. Naopak, ve vzduchu visí obavy, co by se asi dělo, kdyby promluvil. Je totiž možné, že toho ví víc, než je zdrávo.
Zdejší volič se každopádně musí naučit odlišovat skutečné bojovníky proti korupci od falešných, což není tak úplně jednoduché. Jsme sice zvyklí na zloděje, který křičí: chyťte zloděje. V poslední době je ale toho křiku trochu příliš a doléhá k nám ze všech stran. I ve věku boje proti korupci bývá totiž pod svícnem tma a v ní může ono zlo vesele bujet.
Souvisí s tím otázka, kde se stala chyba? Proč upadla naše společnost do takového marasmu? A jak se z něj dostat ven? Pes je zakopán v politických stranách. Abychom našli odpověď, musíme se vrátit o dvacet let zpátky, do doby, kdy jsme byli nadšeni získanou svobodou a znechuceni vším, co zavánělo totalitou.
Objevila se tehdy plejáda partají, které jako by vypadly z říše Járy Cimrmana. Snad každý si pamatuje Erotickou iniciativu s polonahými dámami. Málo kdo si ale pamatuje vtipnou Stranu konstruktivní destrukce, která měla program o třech bodech. Zaprvé, zrušit komunistickou stranu. Zadruhé, zrušit všechny ostatní strany. A zatřetí, zrušit sebe samu.
Vystihla onu nechuť k institucím, kdy lidé zahazovali knížky ROH a hromadně vystupovali z jediné státostrany. Svoboda znamenala nebýt členem ničeho. Jenomže se to vrátilo jako bumerang, protože partaje s mizivým počtem členů zde začaly vládnout. Staly se z nich výtahy k moci a nám zbyly oči pro pláč a ústa pro nadávky.
Přesto stále doufáme, že to půjde nějak bez nás. Že se stane zázrak díky volebnímu kroužkování nebo se zjeví jakási spásná strana pohádkového krále Miroslava. Tak jako jsme na sklonku komunismu potřebovali desetiletí duchovní obnovy, tak potřebujeme nyní desetiletí obnovy politické. A to bez naší angažovanosti nejspíš skutečně nepůjde.
Toho se na vlnách Radiožurnálu obává Daniel Raus.
