Daniel Raus: Radši míň za to, co radši?
Hospodářská situace v Evropě není růžová. Řada jižních zemí prochází krizí, která může vyvolat dominový efekt a ovlivnit i doposud stabilní země, jako je Česko. Mnoho lidí se proto u nás bojí, že přijdou o místo. Státní instituce a firmy musí šetřit, což vede pochopitelně k nepříjemnému propouštění. A jak se na to my Češi díváme?
„Radši míň za to, co radši“, pravil kdysi Jan Werich ve slavné replice s Miroslavem Horníčkem. Vyjádřil prostý fakt, že můžete dát přednost menšímu platu za práci, kterou děláte rádi, místo většího platu za práci, která vás deprimuje. Nic to ale nemění na povaze člověka, který od přírody přímo zbožňuje pocit růstu.
Zřejmě proto Evropa tak těžko nese současný stav, označovaný termínem „krize“. Jeho příčinou byla právě ona přehnaná touha po růstu. Ve jménu této touhy se vytvořilo konkurenční prostředí, kde se nabízely sny místo reality. Lidé jim uvěřili, protože nesly podpis renomovaných bank, a dokonce vlád jednotlivých států.
Jenomže bublina praskla a místo snů přišlo utahování opasků. Což je činnost, na kterou nejsme stavěni, i když patří k životu úplně stejně, jako onen oslavovaný růst. Provází ji totiž zajímavý psychologický jev. Zatímco malou změnu k lepšímu bereme jako samozřejmost, se stejně malou změnou k horšímu se vyrovnáme nesmírně těžko.
Dlouho to zkoumali dva izraelští bratři, žijící v Texasu, Ori a Rom Brafmanovi. Napsali o tom knihu, ve které dokazují, jak obrovské a nesmyslné riziko jsme ochotni podstoupit jenom proto, abychom se vyhnuli malé ztrátě. Je to cosi na způsob ryze českého a dnes už lidového rčení z dílny Šimka a Grosmana: „Nechci tu slevu zadarmo“.
Zatím nevíme, nakolik se k nám přenesou tlaky ze „staré“ Evropy. Průzkumy ukazují, že dvě třetiny Čechů se bojí propouštění. A naše reakce? Skoro polovina dotázaných by souhlasila s menším příjmem, pokud by si tím pádem udrželi místo. A celá třetina je ochotna se uskromnit, pokud by jejich firma nemusela propouštět vůbec.
Dravý manažer by z takové mentality asi velkou radost neměl. Jenomže je v ní kus moudrosti, protože cesta životem prostě vede jednou nahoru a podruhé dolů. My Češi nemáme rádi nespravedlnost a lumpárny velkého kalibru. Ale máme pochopení pro každého, kdo řekne: radši míň za to, co radši.
Tak to vidí na vlnách Radiožurnálu Daniel Raus.
