Církevní restituce rozdělují společnost

18. srpen 2012

Tento týden ve středu odmítl Senát vládní návrh zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi, který schválila Poslanecká sněmovna. Zákon se tak do sněmovny vrací a ta ho podle Ústavy může znovu schválit většinou všech poslanců. Zákon ale zároveň budí emoce, stává se záminkou k tvrdým sporům mezi vládní koalicí a opozicí a také opozicí a církvemi, zároveň rozděluje celou společnost.

To, že Senát návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi odmítl, není nic překvapivého. Má zde převahu levice a ta avizovala bez vší pochybnosti, že se zákonem nemůže souhlasit. Pokud vládní většina v Poslanecké sněmovně bere ale vážně své programové prohlášení a má za to, což několikrát dala také najevo, že právě předložené řešení je nejlepší, zřejmě senátní veto bez problémů přehlasuje. Pak to bude záviset ještě na prezidentovi, ale i když ten by ho třeba nepodepsal, stejnou většinou může být také přehlasován.

Takže vlastně žádné velké drama. Jenže je třeba si odpovědět také na otázku, jak tento krok naplňuje svůj původní záměr, co to udělá se soudržností společnosti a jak to prospěje samotným církvím.

Schůze Senátu, který má na programu návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi

To první, totiž záměr, je jasný. Církve budou odškodněny za příkoří, které se jim dostalo v minulém režimu. Odblokuje se také majetek, jehož vlastnictví je už léta sporné a prospěje to obcím. Církve si začnou hospodařit se svým a odloučí se od státu, budou samostatnější ve svých činnostech, kterými prospívají společnosti a budou se moci i nezávisleji vyjadřovat o politice, když už nebudou muset brát v úvahu, že na politicích závisí jejich činnost a financování platů zaměstnanců. To vše je opravdu pozitivní a je dobře, že i když současný návrh zákona není ideální, je po dvaceti třech letech aspoň nějaký.

Jenže vedle nesporně kladných dopadů jsou tu i sporné body, kterými je třeba se také zabývat. Nedohoda napříč politickým spektrem je nešťastná a vyhlášení některých politiků opoziční ČSSD, že zákon mohou změnit, dostanou-li se k moci, je politováníhodné. I když ČSSD používá někdy rétoriky, která by se hodila spíše do minulého režimu, přesto je třeba litovat, že dohoda o církevních restitucích nebyla vedena větším společenským konsensem.

Billboard, na kterém ČSSD odmítá návrh vlády na vyrovnání s církvemi

Kdyby vláda udělala tuto chybu poprvé, mohla by se ještě vymlouvat, že s ČSSD nebyla řeč a že jí ideologické předpojatost zatemňuje rozum. Jenže podobně se tak děje téměř u všech reformních kroků, co vláda činí, bohužel i u těch, které mají přežít více než jedno volební období. Nehledá kompromis s opozicí a neobtěžuje se své záměry vysvětlovat veřejnosti a přesvědčit ji o jejich správnosti. To je ale závažná politická chyba.

Ani církve nezvolily úplně nejlepší taktiku. V době, kdy se různým vrstvám občanů utahují opasky s tím, že se má šetřit, se nemohou divit, že se diví naopak tito občané, že na restituce najednou je. Církve by měly lépe vysvětlovat a dokazovat, že majetek a prostředky, které dostanou, nebudou rozkradeny, ani nepůjdou na zajištění dobrých životů hrstce vyvoleným, ale že budou užity k veřejné službě, například i pro potřebné, kteří jsou ohroženi úspornými opatřeními, tak jak to církve mají činit.

Církevní restituce

Trochu sporné je také jejich tvrzení, že toto majetkové vyrovnání je definitivně poslední nárok vůči státu. Ani majetek, ani kompenzace zřejmě nebudou schopny navždy zajistit církvím příjmy na jejich činnost, včetně obnovy církevních památek. I v zemích, kde je církev bohatší a její majetek méně zdevastován, existují totiž církevní daně nebo povinné daňové asignace pro věřící. Církev totiž ze své podstaty nemůže přece jen podnikat v každém oboru a právě ty pro ně nejspornější obory bývají nejvýnosnější.

A v neposlední řadě by církve měly více přispět ke sjednocování společnosti než k jejímu rozdělování. Jen tak naplní své poslání a i mnozí ti, co jim teď nepřejí, alespoň uznají jejich celospolečenskou prospěšnost.

Spustit audio