Daniel Raus: 17. listopad a česká hra s ohněm
Když koncem loňského roku zemřel Václav Havel, vytvořila se v celé zemi mimořádně silná atmosféra. Mnoho lidí si uvědomilo, že byl důležitým symbolem ideálů listopadové revoluce. Nyní se připomíná 17. listopad poprvé bez tohoto symbolu. A ve vzduchu visí otázka, jak silným symbolem totality jsou současní komunisté.
Totalita dávno padla, ale studenti dnes opět protestují proti komunistům. Nelíbí se jim, že na krajské úrovni získávají ztracený vliv a vystupují z opozice. Nelíbí se jim, že takzvaně demokratické strany se bez bázně a hany paktují s partají, označovanou slovem nedemokratická.
Odnepaměti reaguje mladá generace citlivě na stav společnosti. V roce 1989 se postavili proti zkorumpovanému systému právě studenti. O čem ale vypovídají dnešní protesty? A kdybychom se zeptali nespokojenců, zda byli volit všichni s tímto právem, dostali bychom kladnou odpověď? Doufejme, že ano.
Mladí lidé kladou legitimní otázku: nakolik se současní komunisté vzdálili od zhoubné ideologie, která je podle zdejšího zákona zločinná? Nepodnikli jenom úkrok stranou, aby po získání moci zopakovali temnou stránku naší historie? Doufejme, že nikoliv.
A co ony demokratické strany? Je pro ně tahle otázka vůbec důležitá? Nepadly do sítě pragmatismu, který jim zaslepil oči? Nestali se z nich naivní kapitalisté, o kterých napsal komunista Lenin, že vám s radostí prodají i provaz, na kterém je vzápětí oběsíte? Nezahrávají si s ohněm?
V roce 2006 nastala po volbách patová situace, takže sociální demokraté se dohodli s KDU-ČSL na menšinové vládě s tichou podporou komunistů. Tehdejší předseda křesťanských demokratů Miroslav Kalousek s tím osudově souhlasil – a v tu chvíli neměl tušení, jak ohromná vlna odporu se v jeho vlastní straně zvedne. Skončilo to krachem dohody a jeho vlastní rezignací.
I to už je ale dávno. Komunisté sbírají protestní hlasy a těží z katastrofálního obrazu zdejší politiky, ačkoliv je i jejich dědictvím. Ale hlavně – korupce není zadarmo. Platí se za ni obrovská cena. Když selžou vůdcové, upnou lidé naději ke svůdcům. A průšvih je jenom otázkou času.
Vytáhneme tedy klíče a vydáme se na náměstí? Nebo je tady pořád ještě jiná možnost? Máme svobodu, ve které moudří odjakživa volí nejmenší zlo, zatímco méně moudří mávnou rukou nebo protestují volbou zla největšího. O tom je letošní sedmnáctý listopad.
Tak to vidí na vlnách Radiožurnálu Daniel Raus.
