Daniel Raus: Tajemné dění v severokorejském režimu
Hrozby severokorejského režimu pokračují. Vyostření jeho rétoriky se sice bere s rezervou, ale pro sousední Jižní Koreu je nepříjemným signálem tvrdé linie – a možná i nebezpečné nestability. Severní Korea rozvíjí jaderný program, a ačkoliv zatím není schopna ohrozit Evropu nebo Ameriku, jižního souseda nebo Japonsko určitě ano. Nemluvě o tom, že jadernou zbraň může dodat teroristům. O co tedy v současnosti jde?
Jihokorejští křesťané se modlí za mír – a nejsou to zbožné fráze. Hrozba války je pro ně reálná, i když experti vylučují záměrné spuštění konfliktu. Severokorejský režim je nevyzpytatelný, odehrává se v něm zřejmě mocenský boj, informace jsou nedostupné, spekulace plavou na vodě.
Vystřízlivění prožívá každopádně ten, kdo doufal, že Kim Čong-un povede zemi čínskou cestou. Když nastoupil, panovala naděje, že chápe bezvýchodnost jejího stavu. Zaznívaly úvahy o jeho vzdělání ve Švýcarsku, což vytvářelo iluzi osvíceného člověka. Všichni doufali, že se vydá cestou uvolňování mezinárodních vztahů i domácích poměrů. Zatím ale ukazuje Kim Čong-un přesný opak.
Jeho děd Kim Ir-sen byl stalinistický diktátor, který pěstoval kult osobnosti a přivedl Severní Koreu do naprosté bídy. Další člen dynastie, Kim Čong-il, musel tvrdě přesvědčovat otce, že právě on má být jeho nástupcem. Tento napůl kruťas a napůl playboy se snažil zapůsobit všemi prostředky, včetně divadelní inscenace s názvem „Moře krve“. Když se nakonec chopil moci, propaganda hlásala, že zázračně rozkvetly stromy.
Pokračovala ale tvrdá linie i pseudonáboženský kult. A pokračovala bída obyvatel, přecházející občas v děsivý hladomor. Koncem 90. let západní organizace odhadovaly počet obětí na dva milióny. Německý Červený kříž tvrdil, že každý měsíc tam hlady umírá 10 000 lidí. To vše dávno po světovém pádu komunismu, v časech, kdy se i čínský velký bratr vydal na „dlouhý pochod“ ke kapitalismu. Kim Čong-il pokračoval v revoluci.
Stav jeho země kontrastoval s prosperitou Jižní Koreje a s její sluneční politikou smíření. Když tedy diktátor zemřel a nastoupil nynější Kim Čong-un, zvedla se vlna nadějí. Jenže přišla studená sprcha a pochybnost, zda vůbec třímá žezlo v rukách, nakolik může ohrozit jižního souseda, a hlavně: zda nechtěným důsledkem vnitřního boje nemůže být chaotický útok.
Na jihokorejský Soul míří 600 raket a 10 000 děl, za hranicí je miliónová armáda. A tamní křesťané i buddhisté se modlí za mír. Válka asi nebude, ale...
Na vlnách Radiožurnálu se k nim pro jistotu přidává Daniel Raus.
