Arabské jaro a dění v Turecku
Jednou z vážných zpráv tohoto týdne jsou masové protesty v Turecku. Všechno začalo zdánlivě nevinně – demonstrací za zachování parku u Taksimského náměstí v Istanbulu. Protest byl tvrdě potlačen, což vyvolalo nebývalou vlnu střetů mezi demonstranty a policií. Celá záležitost má svoje oběti a otázkou je, zda mezi nimi neskončí i turecká demokracie.
Turecko je jednou ze zemí skýtajících naději, že islámský svět bude zavádět svobodu. Nejnovější dění ale naději podkopává. Skeptici už vidí opakování scénáře arabského jara, které vypadalo ze začátku jako cesta ke svobodě a skončilo vládou islamistů.
Mustafa Akyol je známý turecký novinář a autor knihy „Islám bez extrémů“. On sám je umírněný muslim a tvrdí, že současné turecké dění by se s arabským jarem nemělo porovnávat. V arabských zemích šlo totiž o lidovou revoltu proti diktátorům. Jedním z hlavních požadavků bylo zavedení svobodných voleb. Turecko má naproti tomu svobodné volby od roku 1950 a současný premiér Erdogan je u moci proto, že jeho strana od roku 2002 vždycky vyhrála.
Premiér nicméně chápe demokracii v duchu vítěze, který bere všechno. V posledních letech má problém tolerovat kritiku a nezávislá média. Ale je třeba si uvědomit, že někteří z jeho oponentů nejsou žádní liberálové. Podle Mustafy Akyola potřebuje Turecko cosi jako krizový management a vedení se musí zbavit pocitu, že za vším jsou „cizí mocnosti“.
Mustafa Akyol každopádně nesouhlasí s tvrzením, že islám se s demokracií nesnáší.
„Důvod, proč si někteří lidé myslí, že islám je neslučitelný s demokracií, jsou extrémní hnutí radikálů, která demokracii odmítají,“ říká Mustafa Akyol.
Vážnou námitkou je ale i to, že demokracie v islámském světě prakticky neexistuje. A smutné pravidlo mělo prolomit právě Turecko. Jak to vidí Mustafa Akyol?
Říká, že ve středověku křesťanský svět taky neměl demokracii – a nebylo to proto, že by ji křesťanství vylučovalo. Tehdejší Evropa pouze neměla prostředky k jejímu dosažení. Potřebné jsou totiž sociální změny a rozvoj. Islám podle Mustafy Akyola nemá s demokracií zásadní problém. V samotném Turecku jsou to totiž nábožensky smýšlející lidé, kdo chce demokracii, a na druhé straně, mezi tamními sekularisty existují i ultranacionalisté, kteří demokracii nepotřebují.
Ať už tedy dopadne turecký neklid jakkoliv, jisté je, že se v něm zdaleka nejedná jenom o park, ve kterém se měly kácet stromy.
