Benedikt Mohelník: S komunisty se nemůžeme potkat
Dominikáni nebudou spolupracovat s těmi krajskými samosprávami, ve kterých figurují komunisté. Ve svém prohlášení to uvádí provinciál České dominikánské provincie Benedikt Mohelník. Připomíná, že katolickou církev vnímal komunistický režim jako třídního nepřítele číslo jedna. Odkazuje na další historické souvislosti a připomíná neblahý osud řeholních řádů, obsazení klášterů a internaci řeholníků v lágrech a věznicích. Dominikáni se proto – jak uvádí prohlášení – nechtějí podílet na legitimizaci návratu komunistů k politické moci.
Výrok o tom, že Česká dominikánská provincie nebude vstupovat do přímého kontaktu s těmi krajskými orgány, kde má zastoupení KSČM, je nezvykle rasantní. Neboť – v reálném životě a v regionech zejména, je duchovenstvo v kontaktu s místními složkami a v mnoha směrech probíhá různorodá spolupráce. Přesto Benedikt Mohelník, provinciál dominikánů, říká: ‘Tam, kde vstupují do hry komunisté, tam se nemůžeme potkat.‘
Benedikt Mohelník: „Já si myslím, že církev nebo její představitelé se musí ozvat v momentech, kdy jsou ohroženy nějaké základní věci, které se ani netýkají třeba vyloženě náboženství... Ale právě, když jde o člověka. My samozřejmě můžeme mít spoustu výhrad a církev je vyjadřuje – jak se ty které věci ve společnosti dělají... různé reformy a zákony, jak se toleruje to, že se krade. Říká se tomu korupce, ale vlastně je to úplně jasně překročení přikázání ‚Nepokradeš‘... Tak k tomu se církev vyjadřuje, jak – řekněme – v té negativní rovině, kdy opravdu je to nějaký nešvar, nebo naopak pozitivně, kdy se snaží ukázat cestu. Tak tohle tady všechno je, no ale když vyjde na povrch extrémní postoj a extrémní pozice, a komunistická ideologie je extrémní pozice! – no tak tam – zvlášť řeholní řády – jsou jakýmsi prorockým hlasem v církvi, a vždycky byly.“
Kardinál Dominik Duka postoji svých spolubratří dominikánů rozumí a osobně jej sdílí.
Dominik Duka: „Běžně slyšíme od lidí: ‚Ano, komunistická strana je součástí demokratického života, má své zastoupení v parlamentu, ona je JINÁ, než byla strana Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého či Novotného.‘ Je opravdu jiná? Nikdy nedali signál, že by se opravdu změnili. A to je naše obava. To není útok na lidi, kteří jsou přesvědčeni, že komunismus je jakási cesta většího sociálního cítění. Bylo tady 40 let komunismu, tak jsme měli možnost vidět, jak se uplatnila ta otázka sociálního cítění. Ale ideologie, které se komunistická strana nezřekla, to je ono nebezpečí, o kterém hovoří tedy i Benedikt Mohelník.“
Prohlášení provinciála České dominikánské provincie představuje výrazné vybočení ze zajetých zvyklostí. Dosud se mělo za to, že není jaksi vhodné, aby se lidé z církví a řádů vyslovovali směrem k politice. Že to nepatří k obvyklému stylu v církevním prostředí u nás, připouští i historik Jaroslav Šebek.
Jaroslav Šebek: „Takto rasantně se církevní představitelé vyjadřují jen málokdy. A navíc, ještě dost jasně v politické věci, takže – řekl bych – není to typické vyjádření. A řekl bych, že to je ale důležitá věc, protože církev se má vyjadřovat k událostem, které se odehrávají ve veřejném prostoru. V tomto směru je trošku farizejské si hrát na apolitičnost.“
Doc. Šebek je přesvědčen, že církev má svůj hlas pozvedat, a vyslovovat se k tématům, která společnost trápí. Zdali opravdu dojde ke změně stylu, ukáže čas.
