Biatlon je lepší než detektivka...
V neděli bude kardinál Dominik Duka sloužit mši pro české návštěvníky olympiády v českém centru v Soči. Na jeho vztah ke sportu se jej zeptala Eva Hůlková, a nevynechala ani jeho kolegu z Církve bratrské, a předsedu Ekumenické rady církví, Daniela Fajfra.
Kardinál se na olympiádě neocitl náhodou, ani z čiré sportovní bujnosti nebo fandovství. Svým angažmá v Soči totiž navazuje na tradici, jejíž základy spadají už do roku 1896!
Dominik Duka: „Ta má účast na olympijských hrách mi otevřela jednu skutečnost, která asi nebude mnohým současníkům známa: obnovení olympijských her a první novodobé olympijské hry v roce 1896 v Řecku byly zahájeny bohoslužbou! Tuto bohoslužbu celebroval spolupracovník a přítel hraběte Piera Coubertina, dominikán, otec Henri Dido, který nejenom tedy, že zahajoval tyto bohoslužby, ale který se podílel na celé přípravě, ale je také i autorem onoho olympijského hesla: rychleji, výše, silněji.
Myslím, že to pro mne je jakási výzva, abych tedy i jako dominikán se také jednou na olympijské hry podíval, no a v tom katolickém kostele v Soči měl také v den zahájení bohoslužbu.“
Jako dominikán nemůže kardinál takovou výzvu ignorovat, to je jasné. On sám, když se jej zeptáte na vztah ke sportu, řekne: „Nejsem aktivní sportovec, ale miluji hokej a hrával jsem i tenis – tedy jaksi do jisté míry....“ A cože ono „tedy jaksi do jisté míry“ přesně znamená?
Dominik Duka: „Takový tenis by mi asi tenisté a bývalý pan prezident neschválili, poněvadž my jsme neměli možnosti hrát přes síť, ale přes natažený drát, ne na kurtu, ale na dvoře – ale i tak... V bazaru jsme zakoupili staré tenisové rakety a takovýmto způsobem jsme sportovali...“
Daniel Fajfr, šéf Ekumenické rady církví, předseda Rady Církve bratrské , je sportovec tělem duší. A protože mu nic lidského není cizí, přizná se k tomu, že kardinálovi jaksi kapku závidí...
Daniel Fajfr: „Rád bych byl v té Soči a tak trochu závidím panu kardinálu Dukovi, poněvadž si myslím, že sportovci potřebují nejenom psychologa, ale zejména ti, kteří věří, ať jsou z jakékoli denominace, takovou tu duchovní útěchu.
A já se těším na sporty, jako je sjezdové lyžování, běžky ,hokej... Miluji všechny sporty, do všeho jsem tak fušoval, tak pro mě to bude taky svátek... Olympiáda a takovéto soutěžení, to je zkrátka pro mě svátek, tak se moc těším.“
Daniel Fajfr hlavně zdůrazňuje: Olympijská myšlenka, ta je skvělá!
Daniel Fajfr: „Narozdíl od mistrovství světa, nebo nějakých světových pohárů, právě ta myšlenka olympijská je, že se mohou zúčastnit všichni zástupci zemí pěti kontinentů, je to úžasné soutěžení, člověk má u toho i emotivní zážitky, slzy, radost, zkrátka jsou to dramata – kdybych řekl: takový biatlon je lepší než detektivka! Neboť do poslední chvíle nevíte, kdo vyhraje. A samozřejmě úžasné výkony, krásné prostředí , zejména v zimě...“
Symboly, jež olympijské hry doprovázejí – vlajka, hymna, heslo, a idea rovnosti všech sportovců bez rozdílu – to je to, co nám připomene, že jsme vlastně v jedné velké globální vesnici, říká Daniel Fajfr. A kardinál Duka dodává, že hry konané už za časů antického Řecka, byly po staletí výzvou pro celý helénský svět.
Dominik Duka: „Aby po dobu olympijských her byl nastolen mír a lidé vlastně mohli uvažovat také o tom, co je spojuje, a nejenom o tom, co je rozděluje.“
