Bylo to vydechnutí, vysvětluje svůj základní pocit z událostí před 25 lety biskup Václav Malý

15. listopad 2014

Biskup Václav Malý, ikonická postava Sametové revoluce. V listopadových dnech roku 1989 sehrál zásadní roli jako moderátor demonstrací, při kterých se scházely statisíce lidí. Václav Malý byl ten, kdo k tomuto nevídanému množství lidí v krajně vypjatých situacích mluvil z balkonu Melantrichu a z tribuny na Letné. Má lví podíl na tom, že vše proběhlo v klidu a bez rozbrojů, a byl tím, kdo dokázal vytvořit jedinečnou atmosféru.

Dnes takřka denně poslouchá nářky a stížnosti lidí, jak je v naší společnosti všechno špatné. On sám ale důrazně říká: „Pozitiva převažují, život není černobílý.“

Mnozí z nás si ho pamatujeme a mladší ročníky si ho možná všimly na fotografiích a filmových záznamech: docela pěkný chlapík v zelené bundě, kterou tenkrát nosili všichni muži, co nebyli „tesiláci“. Obrázek listopadových dnů roku 1989: Václav Malý na balkoně Melantrichu či na Letenské pláni komunikuje se statisícovým davem a ty statisíce jej poslouchají. Když je třeba udělat místo sanitce, naslouchají jeho slovům, reagují, odpovídají, skandují. Muž, který našel kód, jak komunikovat s nevídanou masou lidí. Dnes pražský světící biskup Václav Malý.

Václav Malý: „No, byl to úchvatný pocit... Já jenom jsem se snažil o to, abych ten dav lidí vnímal jako partnera, nikoliv jako dav, kterým mohu manipulovat, nebo nad kterým stojím. Ano, byl jsem na balkoně, který převyšoval ten stojící dav na Václavském náměstí, ale snažil jsem se představit, že mluvím z očí do očí. Protože to je velmi důležité pro každého řečníka, který se ocitne před větším množstvím lidí, aby je bral jako partnery, ne jako ty, které bude poučovat, nad nimiž má vrch a s nimiž si může hrát, jak chce.“

Zelenou parku, ve které jsme jej vídali v listopadu 1989, dal Václav Malý sestře, která mu před pár lety zemřela, ale dokud žila, ráda ji nosila. Život je v obyčejnostech, a v obyčejnostech se také nejlépe ukazuje, jak se časy změnily. Václav Malý vzpomíná, jak úžasná atmosféra byla v listopadu 1989 třeba v tramvajích ...

Václav Malý: „Kde lidi byli k sobě tak ohleduplní... Byla to taková nálada, kterou jsem předtím naposledy zažil v roce 1968...“

Monsignor Václav Malý

No vidíte – kněz, dnes biskup, a žádné vznešené řeči nevede. Vzpomene si na lidi v tramvajích. Dnes jsou dopravní prostředky plné samotářů se sluchátky a do sebe zahleděných lidí. Atmosféra pospolitosti je pryč. A když se snažíme rozkódovat, co tehdy opanovalo mysl každého jednotlivce i většiny společnosti, zase sáhne Václav Malý po jednoduchém a srozumitelném slovu.

Václav Malý: „Bylo to především vydechnutí. Konečně jsme ze sebe shodili to jařmo tzv. reálného socialismu. Já tuto chvíli nazývám především vydechnutím...“

Vůně onoho nadějného času ještě úplně nevyvanula, a přitom je to už celé čtvrtstoletí...! Ohlížíme se s nostalgií – tím spíše, že současnost leckdy budí rozpaky. Ale Václav Malý našel svůj osobní recept.

Václav Malý: „Takřka denně musím poslouchat, jak je to všecko špatné, jak si to tak člověk nepředstavoval... Ale tímhle se já nenechám zavalit, protože život je příliš krátký, než abych pořád viděl černobíle. Tím si jaksi neidealizuji tu realitu, ano, ona je někdy tvrdá, ale přesto – žijeme v jiném systému a máme možnost ten systém vylepšovat. Nejsme jenom tedy bezbrannými jednotlivci v rukou těch, kdo s námi chtějí manipulovat podle svých představ.“

autor: ehů
Spustit audio