Církve – lépe už bylo?
Církve v České republice považuje za užitečné instituce 36 procent občanů. Vyplývá to z výzkumu, který agentura STEM zveřejnila na konci minulého roku. Ruku v ruce s nízkým míněním o užitečnosti církví jde zjištěný údaj, že pro navrácení církevního majetku je 29 procent lidí. Za užitečné považují církve častěji občané, kteří věří v Boha, ale názory na restituce nejsou ani u věřících jednoznačné.
STEM zkoumal náboženské cítění a vztah společnosti k církvím. To jsou dvě odlišné věci. Náboženské cítění je založeno v hlubinných vrstvách osobnosti a ty se vyznačují dlouhodobou stabilitou. Nicméně během posledních dvaceti let i tady dochází k postupnému oslabování a poklesu, krůček po krůčku – podotýká sociolog Jan Hartl.
Jan Hartl: „Zeptáme-li se lidí, zda věří v Boha, tak od těch 90. let do současnosti poklesl ten podíl ze 40 procent na zhruba těch 30 procent v současnosti.“
Něco jiného je vztah celého obyvatelstva k církvím. Ten se mění výrazněji a tady právě platí pro církve ono úsloví, že lépe už bylo. Kolem let 2001-2002 více než polovina lidí vnímala církve jako užitečné instituce, nezastupitelné zejména v sociální oblasti.
Jan Hartl: „Více než 50 procent lidí – 55 % – byli přesvědčeni o tom, že církve jsou užitečné instituce, byť třeba oni sami v Boha nevěří. No a bohužel – tohoto příznivého vývoje asi nedokázaly církve docela dobře využít a od roku 2001-2002 postupně a zase celkem systematicky ten podíl lidí, kteří pokládají církve za užitečné instituce, klesá, takže vidíme z těch 55 na 36 %, to je výrazný pokles.“
Ve hře jsou i vnější vlivy – ty daly podle šéfa STEMu Jana Hartla ještě před pár lety církvím jistou šanci, ale také nakonec zůstala nevyužita. A duchovní rozměr života překryly starosti o materiální zdroje.
Jan Hartl: „Zdálo se, že tak někdy v letech 2007-2008 lidem dochází, že pozitivní změny v životní úrovni, v materiálním standartu, vlastně nezajišťují dostatečnou kvalitu života. A že problém naší společnosti není výhradně spojen s tím materiálnem, jak se mnozí domnívali v minulosti, ale závisí na mnoha dalších věcech. Otázka toho, aby život dával smysl, aby naše děti žily v lepším světě, než žijeme my, aby se vztahy mezi lidmi pozvedly – jako bychom si uvědomovali, že se dostáváme na křižovatku a musíme pokročit dál. Ale bohužel – s ekonomickou krizí se posílil strach o ony materiální jistoty, ty materiální zájmy opět trošku jakoby posílily, protože lidé je mají v současné době za ohrožené.“
Jestliže v tuto chvíli podle průzkumu STEMu platí pro církve, že „lépe už bylo“ – nemusí to tak být vždycky. Církve mají plně ve svých rukou, jak se zhostí společností nenáviděného tématu restitucí, s jakou vitalitou zvládnou všeobecně nepříznivé podmínky a s jakým porozuměním a laskavostí dokážou přistupovat nejen ke svým ovečkám, nýbrž ke všem lidem v této zemi.
