Daniel Raus: Neviditelná ruka korupce a éra kytovců
I v tomto týdnu se dění v naší zemi do značné míry točilo kolem kauzy poslance Davida Ratha. Mandátový a imunitní výbor Sněmovny podle očekávání doporučil jeho vydání a na veřejnost začaly pronikat sporé informace z policejních spisů. Otázka je, zda případy z poslední doby odstartovaly novou éru, v níž se o korupci ve vysokých patrech politiky přestane pouze mluvit.
Naše společnost zažila trojí šok. Ten první nastal za časů obecné víry, že po pádu komunismu navážeme na hodnoty první republiky, neboť jsme rození demokraté. Totalitu jsme viděli jako vybočení z naší přirozené cesty, což nám bylo vnuceno zvenčí. O budoucí prosperitu se měla postarat neviditelná ruka trhu. Utáhli jsme tedy opasky v naději lepších zítřků.
Jenomže vedle neviditelné ruky trhu se zjevila neviditelná ruka korupce. Obrovský majetek byl vyveden, odkloněn a usměrněn. Zrodilo se slovo „tunel“ a v lidech zůstal trpký pocit, když za to nebyl nikdo ani potrestán. Ze zoufalství začali vzpomínat na bolševika, který se jevil jako „soudruh spravedlivý“, ačkoliv bez komunistického znárodnění by nebylo postkomunistické privatizace.
Jistou naději spatřovalo mnoho lidí v opozici, která nešetřila kritikou. Ale když se dostala k moci, zapěla tentýž refrén v jiné tónině. Seneca kdysi napsal, že mnoho lidí bojuje proti tyranii jen proto, aby mohli nastolit svoji vlastní. A Fridrich Nietzche pravil, že kdo bojuje proti příšerám, musí dát pozor, aby se v průběhu boje sám nestal příšerou.
S korupcí je to podobné. Nejeden zarputilý kritik jí lehko podlehne ve chvíli, kdy se – lidově řečeno – dostane ke korytu. Ještě horší situace pak nastává, když se loupež začne považovat za „normální“, protože loupí všichni. V tom spočívá onen druhý šok.
Třetí šok přišel ve chvíli, kdy selhalo hledání alternativ. Ukázalo se, že není těžké založit novou partaj s čistým štítem. Těžké je čistý štít udržet. A tak se velkým obloukem dostáváme k hodnotám oné první republiky, i když měla k ideálu taky daleko. Stejně jako tehdy je to o morálce a etice. Je to o duchovních hodnotách spíš než o chytře vymyšlených mechanismech.
V síti spravedlnosti uvízly středně velké ryby. Šokující nejsou ani tak sumy v jejich kapsách, jako spíš cynismus a bohorovnost, s jakou pluly životem. Nevšimly si ale, že nastala nová éra. A kdo ví, jestli nakonec nedojde i na kytovce.
Na vlnách Radiožurnálu by se toho chtěl dožít Daniel Raus.
