Daniel Raus: Ruští hrdinové srpna 1968
Ve středu se připomínaly srpnové události roku 1968. Tehdejší „obrodný proces“, známý spíše jako „pražské jaro“ skončil těžkým vystřízlivěním. Sovětští komunisté k nám poslali armády Varšavského paktu, jehož členy jsme byli paradoxně i my. Následující minuty budou ale patřit jiné události. Její výročí padne na zítřek.
Čtyři dny po přepadení Československa, 25. srpna 1968, se na Rudém náměstí v Moskvě sešlo osm odvážlivců. V pravé poledne se rozhodli protestovat proti invazi. Rozvinuli několik plakátů, ze kterých nejznámější nesl nápis „Za vaši i naši svobodu“. Další byl prorocký „Ztrácíme naše nejlepší přátele“. A jeden ostře kritizoval samotné Sověty: „Hanba okupantům“. Na chvíli se tam objevila i československá vlaječka.
Demonstrace trvala pět minut. Rudé náměstí bylo konstantně prošpikováno tajnými KGBáky, kteří se na osm statečných okamžitě vrhli. Zbili je, naložili do aut a odvezli k výslechům. Nastalo pro ně hotové peklo v podobě bití, výslechů, monstrprocesů, pronásledování příbuzných, dlouholetého vězení a brutálního zacházení v psychiatrických věznicích, takzvaných „psychuškách“.
Jedním z protestujících byl osmadvacetiletý fyzik Pavel Litvinov, vnuk někdejšího Stalinova ministra zahraničí. Zpočátku obdivovatel komunismu, kterému se ale otevřely oči, takže se stal bojovníkem za svobodu a autorem několika samizdatů. To on držel plakát s nápisem „Za vaši i naši svobodu“.
Mladičká Táňa Bajevová byla pro změnu z rodiny biologa, který skončil v gulagu. O rozhodnutí protestovat na Rudém náměstí prohlásila: „Věděla jsem, že mě čeká pracovní tábor a připravila jsem se na to. V noci jsem uklidila byt a napsala dopis kamarádům a rodičům. V mé mysli nebyly žádné pochybnosti“.
Sympatický básník Vadim Delone byl jenom o rok starší. V závěrečné řeči před komunistickým soudem prohlásil, že za pět minut svobody je připraven zaplatit mnoha lety vězení. Na Sibiři mu dávali nejtěžší práce mezi nejhoršími vězni. A když u něj našli pár básní, zakázali mu poštu a návštěvy.
Tito tři a dalších pět hrdinů se u nás dočkali po pádu komunismu jen malého ocenění. Spisovatelce Natalii Gorbaněvské vyšla po mnoha letech alespoň kniha v češtině. Jinak jsou jejich osudy vesměs neznámé. Nic to nemění na faktu, že jejich protest z 25. srpna roku 1968 byl hodný obdivu.
Na vlnách Radiožurnálu jim za něj po pětačtyřiceti letech děkuje Daniel Raus.
