Daniel Raus: Velká korejská laboratoř

4. květen 2013

Severokorejský Nejvyšší soud odsoudil ve čtvrtek amerického občana k patnácti letům nucených prací. Jeho proviněním je to, že jezdil do země jako misionář. Byl obviněn z protistátní činnosti, a absurdně i ze snahy svrhnout režim. Za počínáním severokorejských úřadů a mladého vůdce bude ale nejspíš cosi jiného.

Jednou z nejzajímavějších zemí v Asii je Korea. Poloostrov, rozdělený na dva státy, připomíná obří laboratoř, ve které se testují na jedné straně důsledky svobody, na druhé straně důsledky stalinistické ideologie. Jižní Korea je bohatá, má kvetoucí průmysl. Severní Korea je chudá, má po zuby ozbrojenou armádu.

Nejnovější případ odsouzení Američana k patnáctiletému nápravnému táboru nese známky rukopisu severního režimu. Jako kdyby to vypadlo z dílny otce nebo děda současného diktátora Kim Čong-una. Odsouzeným je Kenneth Bae, který pochází z Jižní Koreje a má pas Spojených států.

Severokorejský Nejvyšší soud v Pchjongjangu odsoudil 2. května 2013 amerického občana Kennetha Bae k patnácti letům nucených prací

Režim nezajímá ani tak tento člověk, jako jeho pas. Svědčí o tom i menší divadlo, které sehrály severokorejské soudy, když vyhrožovaly, že dostane trest smrti. Kdyby ho chtěl režim zavraždit, dávno by tak učinil. Kenneth Bae bude ale nejspíš nástrojem diplomatického obchodu – pokud půjde scénář ve stopách bývalých případů.

Otci současného diktátora se podobným způsobem povedlo dostat do Pchjongjangu dva bývalé americké prezidenty: Jimmyho Cartera a Billa Clintona. Přijeli osobně vyzvednout propuštěné vězně, či spíše rukojmí, což využil režim ke zvýšení vlastního sebevědomí, a také k diplomatickým jednáním.

Kenneth Bae (vpravo) na archivním snímku z roku 1988, které poskytl Bobby Lee (vlevo). Fotografie pochází z doby, kdy byli čerstvými studenty na univerzitě v Oregonu

Teď by pozvánku mohl dostat třeba George Bush, o kterém je známo, že se otevřeně hlásí ke křesťanství, stejně jako odsouzený Kenneth Bae. Ten ostatně jezdil do Severní Koreje především z misijních důvodů, což se tam přísně trestá. Jedním z klíčových rozdílů mezi severem a jihem je totiž taky vztah k náboženství.

Jižní Korea je jedna z nábožensky nejsvobodnějších zemí Asie, vedle sebe žijí především buddhisté a křesťané. Severní Korea je naopak zemí největšího náboženského útlaku. Ateistická propaganda tam vykazuje zjevně sama náboženské prvky kultu osobnosti, má jakousi „božskou trojici“ vůdců.

Pchjongjang byl přitom před érou komunistů plný křesťanů. Někdy se označoval jako „Vatikán východu“. Během korejské války ale mnozí utekli na jih, zatímco na severu zavládla tvrdá ideologie.

Není jasné, jak dlouho se ještě režim udrží. Jasné ale je, že velký experiment v korejské laboratoři zdárně pokračuje.

Tak to vidí na vlnách Radiožurnálu Daniel Raus.

autor: Daniel Raus
Spustit audio