Den zvoníků se blíží
V polovině příštího týdne, konkrétně 30. dubna, bude Den zvoníků. Již potřetí se tak sejdou desítky zvoníků z České republiky v Arcibiskupském paláci v Praze a poté na mši v katedrále sv. Víta. Ke Dni zvoníků se pojí zajímavý program, který je přístupný i široké veřejnosti.
Není zvonění jako zvonění! Zazvonit na malý zvoneček, to svede každý. Ale rozhoupat zvony na věžích kostelů a chrámů, to je jiná! To je totiž celá věda...
Když znějí zvony, jako třeba ty ze sv. Víta na Pražském hradě, tak je to nevídaná krása. Zanícený zvoník a organizátor Dne zvoníků František Skopec upřednostňuje techniku zvonění , pro kterou má terminus technicus „růčo fůčo“. Zdůrazňuje ale, že komunita zvoníků je demokratická a ty, kteří zvoní elektricky, nikterak nešikanuje...
František Skopec: „Růčo fůčo – protože to je ten starý styl! To tady je pořád, to nezmizlo, to někam neuteklo. To chce grif, to není síla! Neříkám, že to není náročné– je, samozřejmě. Pět, deset minut – dobrý, ale když třeba byly slávy a zvonilo se třicet, čtyřicet minut, než někdo odněkud někam přešel, nebo průvod obešel katedrálu... tak to dá zabrat. Grif to chce, ne sílu. Ten zvon vás umravní...! Jestli ho chcete překabátit – jako: ‚tak já si zatahám‘... ne ne ne! Za prvé: víc zvuku z něho nedostanete a on vás stejně, když má tunu, dvě tuny, tři, osm – prostě umravní. To chce grif a rytmus.“
František Skopec organizuje Den zvoníků letos potřetí, ale jeho láska ke zvonům, ba vášeň ke zvonům – ta je letitá. A jak něžně a vroucně se dá mluvit o zvonu, jsem si uvědomila, když jsem se jej zeptala, jestli je někde zvon, který by mu byl obzvláště drahý.
František Skopec: „Je, jmenuje se Augustin a je v Hradci. Byl odlit roku 1509 Ondřejem Žáčkem. A když mu přijdete na chuť – tam se zvoní ručně, teď se Bílá věž opravuje – tak on dosahuje takových těch vyšších tónů. Když ho dobře nazvoníte, dobře rozhoupete, a on dostane jen to, co potřebuje, od toho srdce, které tam bije z jedné strany na druhou, tak najednou slyšíte ještě i jiný tóny, které normálně ten zvon vám nechce dát! Musíte mu prostě vyhovět. Když mu nevyhovíte, tak se akorát udřete a slyšíte, že se oba dva týrají! Zvon se týrá, zvoník se týrá... Ale tento zvon, a ti chlapi se to tam naučili (tam je takový ten pelmel mladých a starých), tak on má ty vyšší tóny a ono to zní jako trubky!“
Program Dne zvoníků není jen pro pravověrné zvoníky, ale je otevřen všem, koho tento specifický a romantický obor lidské činnosti zajímá. 30. dubna v patnáct hodin bude v sále kardinála Berana na arcibiskupství konference, které se letos účastní kampanolog Regis Singer, který je expertem Ministerstva kultury Francie. Promluví o devíti nových zvonech katedrály Notre-Dame v Paříži. Konferene je tlumočená, vstoupit z ulice prý může každý a ještě obdrží darem malou skládačku, jakési chytré leporelo, neboli orloj zvonů.
Od 18:00 hodin bude v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha mše ke cti sv. Zikmunda a bude obětována za živé i zemřelé zvoníky naší vlasti. Den zvoníků se uzavře v zahradě arcibiskupství, kde bude přítomen kardinál Duka i francouzský kampanolog Regis Singer a zvoníci. Takže v závěru Dne zvoníků si budete moci s Eminencí opéci buřty – ale přiznám se, že tuto informaci mám ověřenu toliko z jednoho zdroje...
