Ekumenická bohoslužba u příležitosti 75. výročí obsazení Sudet

Prosbou o přítomnost Božího Ducha začala bohoslužba, na které zazněla slova, jež se dosud neodvážil vyslovit žádný z politiků. Přesně před 75 lety navštívil obsazený Cheb Adolf Hitler. Dnes zde Němci i Češi svým sousedům říkali: „Provinili jsme se, odpusťte nám.“ Bohoslužbě předcházela pouť, jejíž smysl a průběh vysvětluje Eva Kolafová:

„Smyslem bylo, abychom se vydali společně na cestu tady s našimi německými sousedy a mnohdy i přáteli a snažili se popovídat si o tom, co nás rozděluje, a ještě více se zaměřit na to, co nás spojuje. Vyrazili jsme od pravoslavného chrámu sv. Olgy z Františkových Lázní a šli jsme pěšky přes Slatinu a přes Komorní hůrku. A cestou jsme měli několik zastávek, na kterých jsme se vždycky společně modlili za nějaký účel a potom se společně vydali zase na další úsek cesty.“

Myšlenka uspořádat bohoslužbu smíření vznikla na setkání společenství Una sancta, na němž se scházejí čeští i němečtí evangelíci a katolíci z chebského příhraničí. Potomek vyhnaných sudetských Němců Ulrich Blobner vyjádřil touhu vyslovit za Němce prosbu za odpuštění všeho, čeho se jeho prarodiče dopustili na Češích. Stejnou myšlenku měli čeští křesťané, kteří se chtěli odmluvit za křivdy spojené s poválečným vyhnáním Němců a poprosit za odpuštění.

Hlavní myšlenkou celé bohoslužby tedy bylo smíření. Co to prakticky znamená, vysvětluje chebský katolický kněz Petr Hruška:

„Smířeni jsou dva lidé, kteří si třeba hluboce ublížili, ale prožili, že i přesto je Bůh miluje a dává jim šanci a těm druhým také dát šanci. A už to těm druhým nevyčítají, přestože musí dlouho ještě zpracovávat důsledky toho ublížení si.“

„Jak jsme jen mohli uvěřit tomu, že jsme něčím lepším než vy, Češi? Můžete nám to někdy odpustit? Aroganci a egoismus mnohých z nás, strach a zbabělost, obrovskou naivitu?“ Tato slova zazněla na bohoslužbě smíření z úst Ulricha Blobnera.

Z české strany zazněla slova podobná – prosba za odpuštění pomstychtivosti, nerozlišování mezi vinou a nevinou, mlčení k ponižování i zjevným zločinům, proklínání všeho německého.

Následovaly modlitby, pak podávání rukou a objetí na znamení smíření. Své dojmy líčí evangelický farář z Chebu Pavel Hejzlar:

„Jsem vždycky překvapen, co tohle znamená, zejména pro starší generaci. Bylo hodně citu v té bohoslužbě, hodně slz v očích jsem viděl při té příležitosti, podání rukou. A tak to bylo vyvrcholení několikaměsíční práce česko-německého katolicko-evangelického týmu, ve kterém jsme společně hledali porozumění a hledali formulace, které druhou stranu nezraní.“

Cílem bohoslužby nebylo zapomenout na viny minulosti, ale pojmenovat je, pochopit jejich příčiny a odpustit. A přesně to zde účastníci prožili.