Jiří Stránský aneb nejvzdělanější pumpař své doby

9. listopad 2013

Patřil bezesporu k nejvzdělanějším pumpařům v Československu. Nejen jeho znalost tří jazyků, ale především rodinný původ jej předurčily k několikaletému pobytu v komunistických lágrech. Jeho život by také vydal na knihu. Sám se stal spisovatelem a sbíral řadu cen v zahraničí. V letech 1992-2006 byl předsedou českého PEN klubu, řada jeho knih byla zfilmována. Světově známý spisovatel, scenárista, dramatik, překladatel, básník a skaut bude dalším z letošních laureátů cen Paměti národa.

„Jmenuji se Jiří Stránský. Kdybych měl citovat celé své jméno, tak by znělo trošku jinak, ale už se to nepoužívá, protože já mám vlastně šlechtický přídomek. Ale to je vlastně taková legrace, než aby to člověk mohl brát vážně. Ale to říkám proto, že s tou mou modrou krví byl spojen zase jiným kanálem názor vlády a strany na naši rodinu, protože tento původ později velice vadil.“

Byl to nejen šlechtic, ale i politický vězeň, který si v uranových lágrech odseděl přes sedm let. Mluvil plynně anglicky, francouzsky a německy. A přestože ho komunisté nenechali ani složit maturitu, s humorem sobě vlastním říká, že právě ve vězení vystudoval univerzitu. Dějiny umění, politologii, teologii, filozofii mu přednášeli světoznámý profesoři, v táborovém mundůru na uranových lágrech.

Jiří Stránský v roce 1950

Na svobodě se živil se jako pumpař a po práci psal knihy, podle kterých vznikaly filmy, které sbíraly na zahraničních festivalech ceny. Jenže i v této práci zůstal komunistům trnem v oku. V roce 1974 ho falešně obvinily z rozkrádání socialistického majetku, údajně kradl benzín, a za katr putoval znovu. Dostal 4 roky, odseděl si rok a půl.

„U nás se nenápadně mluvilo pořád o jedné věci, která byla potom dost důležitá pro můj další život. U nás se razilo takový heslo, že i když nám je nejhůř, tak že tu radost těm, co nás utiskují, neuděláme a nedáme nikde na sobě znát, že jsme na kolenou. Mně to mnohokrát pomohlo.“

Přestože byl dítětem z rodiny, kde si dveře i ruce podávali nejpřednější osobnosti doby, za všechny jmenujme například Jana Masaryka, a pokud by žil ve svobodné zemi, určitě by jeho život vypadal zcela jinak, na všechno se dívá s humorem. Řadu zážitků vtělil do seriálu Zdivočelá země. Seriál režíroval Hynek Bočan, Stránského dlouholetý přítel, který je mu vděčný nejen za seznámení se svou manželkou.

„On má za sebou samozřejmě zkušenosti velmi drsné, protože byl za komunismu dvakrát zavřen. Ty zkušenosti, které tam nabyl, ty jsou do něj zřejmě velmi vryty. On považuje za velmi důležité, aby se na křivdy, které byly spáchané režimem, nezapomnělo. Vzhledem k tomu, že už je poměrně vyššího věku, tak je obdivuhodné, s jakou energií se tomu stále plně věnuje.“

Hynek Bočan a Jiří Stránský

A bude to právě Hynek Bočan, který spolu s Jiřím Schmitzerem předá 17. listopadu na pražském Žofíně Jiřímu Stránskému cenu Paměti národa. Pokud vás příběh tohoto výjimečného muže zajímá, najdete jej na stránkách Českého rozhlasu, mezi Příběhy 20. století.

autor: Kateřina Rózsová-Horálková
Spustit audio