Katolický laik a vlastenec František Valena byl nepohodlný nacistům i komunistům
Jedním z mučedníků totalitního režimu je doktor práv František Valena, který se od mládí angažoval v laickém katolickém hnutí. Za to byl pronásledován nacisty a vězněn komunisty. Zítra bude na jeho rodném domě v Dačicích odhalena pamětní deska, u jeho hrobu se uskuteční pietní akt a s jeho životem účastníky seznámí přednáška docenta Michala Stehlíka z Národního muzea v Praze.
Rodák z Dačic František Valena byl pronásledován jak nacistickým, tak i komunistickým režimem. Čím obě totality popudil, vysvětluje historik Jan Stříbrný z České křesťanské akademie.
„Byl to člověk nábožensky zcela zakotvený a už při středoškolském studiu a potom na vysoké škole se zapojil do katolických studentských spolků a velmi rychle se stal místopředsedou Ústředí katolického studenstva a v roce 1939 pak předsedou.“
Začátek druhé světové války ho zastihl při studiu práv na Masarykově univerzitě v Brně.
„Když pak po okupaci nacistů byly 17. listopadu zavřeny vysoké školy, tak on jako studentský funkcionář byl hledán gestapem. Ale podařilo se mu uniknout přes Slovensko do zahraničí a nakonec azyl a zázemí našel ve Slovinsku, protože Slovinci byli tehdy velmi blízcí v těch katolických spolcích v mezinárodní úrovni a oni mu tam pomohli najít zázemí. Takže se tam uchytil a pokračoval ve studiu práv na lublaňské univerzitě. Ale když v roce 1941 nacisté napadli Jugoslávii, musel utéct dál do Itálie a dva roky studoval na Lateránské univerzitě. A potom když zase nacisté obsadili Řím, tak se následně obrátil znovu do Slovinska a dostudoval v Lublani, získal doktorát práv a mimo jiné tam objevil svoji životní lásku – paní Danicu Kržić, s kterou se v roce 1946 oženil a vzal si ji s sebou do Prahy.“
Jeho poválečný život začal slibně, jak uvádí historik docent Michal Stehlík:
„Dalo by se říci, že František Valena měl takové krátké šťastné období. Po roce 1945 se stal velmi aktivním právě mezi katolickou mládeží, byl předsedou katolického studentstva, zároveň pracoval jako tajemník ministra pošt monsignora Hály, byl činný v Praze, narodily se mu první děti, se svojí manželkou měli úžasný vztah a ty tři roky do toho roku 1948 byly opravdu mimořádně šťastné, pak ovšem přišel životní zlom.“
Po únoru 1948 přišel o práci a koncem listopadu 1950 byl zatčen. Jeho další osudy přibližuje Jan Stříbrný.
„V polovině srpna 1951 byl první proces s laiky Katolické akce, kterých tam bylou souzeno deset. On byl postaven do čela té skupiny a původní návrh prokurátora byl trest smrti, nakonec byl odsouzen na 22 let.“
Následovalo věznění v komunistických věznicích a nucené práce v trestaneckých táborech, což vážně podlomilo jeho zdraví. Pro zhoubný nádor mu byla v roce 1957 odebrána ledvina a byl mu přerušen výkon trestu odnětí svobody, přesto však žil až do své smrti pod neustálým tlakem vězeňských orgánů, jak říká docent Michal Stehlík.
„Zemřel ve 47 letech jako mladý člověk, přičemž ještě absurdně v ten den, kdy 31. srpna 1960 umírá, mu přišlo povolání k nástupu zpět do vězení, kde bylo konstatováno, že jeho zdravotní stav je natolik dobrý, že se může vrátit do výkonu trestu. A on v ten den umírá.“
Zítra odpoledne bude na rodném domě Františka Valeny na Palackého náměstí v centru města Dačic odhalena pamětní deska. A jak dodává docent Michal Stehlík, slavnost doprovodí i další akce.
„V neděli ve 14 hodin by se měla odehrát v městském kulturním středisku v Dačicích přednáška na téma Život politického vězně doktora Valeny, na 15. hodinu je připraveno odhalení pamětní desky a následně na 16. hodinu pietní akt na dačickém starém hřbitově, kde 6. září 1960 byl pohřben, mimo jiné za velmi aktivního sledování Státní bezpečnosti. Tak tentokrát předpokládám, že to bude skutečně pieta bez příslušníků.“
Slavnosti by se měli zúčastnit i potomci Františka Valeny, kteří žijí v Mnichově.
