Kniha Křížem, ne mečem představuje válečný život stavitele pravoslavných chrámů v Československu Vsěvoloda Kolomackého

13. prosinec 2014

„Celé Československo je mým klášterem“ prohlásil kdysi pravoslavný kněz archimandrita Andrej, civilním jménem Vsěvolod Kolomackij, který v meziválečném a poválečném období vystavěl na území Československa zhruba dvacet pravoslavných chrámů v ruském stylu. Kromě toho pro řadu chrámů vybudoval ikonostasy a namaloval ikony. Knězem a stavitelem se však stal až v roce 1924, kdy mu bylo 28 let. Jaký byl jeho předchozí život, mapuje nová kniha Křížem, ne mečem.

V Česku žijící pravoslavný kněz a spisovatel Oleg Machnjov nedávno vydal rusky psanou knihu Křížem, ne mečem, která vypovídá o životě Vsěvoloda Kolomackého v letech 1914-1926.

Začátek první světové války zastihl tehdy osmnáctiletého Vsěvoloda při studiu v Kyjevském pravoslavném semináři. Coby bohoslovec sice nemusel narukovat na frontu, nicméně se hned v roce 1914 přihlásil jako dobrovolník do ruské carské armády. Když ho tam pro jeho špatný zrak nepřijali, přihlásil se v Kyjevě do České družiny, která se stala základem československých legií v Rusku.

Vsěvolod Kolomackij

Po říjnové revoluci pak dobrovolně vstoupil do řad Bílé armády. Otec Oleg Machnjov o jeho vojenské kariéře říká:

„Dostal několik vyznamenání, pět z nich dokonce zlatých, a i když byl ještě mladík, bylo mu asi dvacet let, už měl hruď plnou vyznamenání. Byl sedmkrát raněn. V roce 1917 měl možnost odejít a už nebojovat, ale on i přesto šel bojovat proti bolševikům. Takže až natolik byl horlivý a vydal všechny své síly bez toho, že by odstoupil, odešel nebo se někde schoval. Bojoval do poslední chvíle, i když odešli na Krym, potom odjeli do Gallipoli, a z Gallipoli se dostal do Československa. A představte si, že byl natolik silnou osobnostní, že v Československu dostal české občanství. A také získal tři české medaile a stal se nadporučíkem, což je vysoká šarže. Dávali mu dobrou výplatu, ale on byl tak nábožensky založený, že se zřekl vojenské kariéry a vybral si cestu duchovního. Ale tehdy kněží nedostávali plat, takže on šel opravdu tou cestou sebeobětování.“

Vsěvolod Kolomackij se pak zapsal do dějin české a slovenské Pravoslavné církve jako stavitel chrámů. Po 2. světové válce se stal mnichem a přijal jméno Andrej podle apoštola Ondřeje.

Vsěvolod Kolomackij

„Archimandrita Andrej sám osobně nakreslil projekty a postavil, řekněme, přibližně dvacet chrámů. Ale kromě toho se také zúčastnil staveb dalších chrámu. Takže je dvacet chrámů, na kterých se podílel stoprocentně, ale ještě se zúčastnil stavby nebo rekonstrukce přibližně čtyřiceti dalších chrámů.“

Jeho chrámy se nacházejí na území celého meziválečného Československa.

„Na Slovensku, v Česku, na Ukrajině – nejvýznamnější je například klášter ve městě Medzilaborce na Slovensku, v Česku jsou to pak Římice, Chudobín, Olomouc, Třebíč, Střemeníčko. A pak následuje chrám v Užhorodě. Všechno to jsou nádherné chrámy, všechny mají úroveň. A také v katedrálním chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Praze je archimandrita Kolomackij autorem ikonostasu a nástěnných maleb. On byl pořád v pohybu, stále něco dělal. Byl zároveň i dobrým organizátorem – uměl dobře vysvětlovat, dokázal promluvit s lidmi a oni pak přinášeli peníze nebo něco jiného potřebného. Takže on byl v první řadě výborný misionář a organizátor. A potom stavěl chrámy a dělal další věci.“

Knihu Křížem, ne mečem vydal Oleg Machnjov ve svém vydavatelství Světlo Pravoslaví. Do budoucna plánuje napsat její pokračování o další etapě života archimandrity Andreje a o jeho službě Bohu.

Spustit audio