Kosovské hory skrývají desítky klášterů
Pravoslavní Srbové se odmítají smířit se ztrátou Kosova a Metochie. V této oblasti se zrodil první srbský stát a svědky tisícileté křesťanské tradice jsou desítky větších či menších klášterů rozesetých po kosovských horách. My teď v reportáži navštívíme dva z nich – kláštery Sokolica a Banjska v okolí Kosovské Mitrovice.
K ženskému klášteru Sokolica vede strmá cesta míjející skalnaté ostrohy kolem. Jak sám název napovídá, v těchto výškách dřív žili jen draví ptáci. Teď se vrcholek kopce stal útočištěm několika žen – řádových sester.
„Nejstarší část kláštera pochází z první poloviny 14. století a jeho mecenáši byli bratři Mesićové, kteří působili na dvoře cara Lazara a zahynuli v bitvě na Kosově poli a stali se mučedníky,“ ochotně vysvětluje sestra Anastázie.
„Původně to vlastně byl jen skromný kostelík schoulený pod skalami. Klášter v současné podobě je mnohem mladší.“
Sestry sem přišly před 21 lety a našly tyto staré stavby ve zbědovaném stavu. Všechno, co vidíte dnes, je dílem jejich rukou.
„To, co dokázalo několik jeptišek za pomoci dobrovolníků vytvořit, je úctyhodné. Kdyby to nebyl klášter, mohlo by se zdát, že jsme se ocitli v luxusním alpském penzionu: pečlivě vysypané chodníky, terasy porostlé horskou květenou a vzorně vedené záhony se zeleninou a ovocem.“
Poutníci sem přicházejí kvůli modlitbám, nádhernému výhledu z klášterní rozhledny a také kvůli vzácné soše Bohorodičky, která pomáhá bezplodným párům.
„Před několika dny přijeli Rusové, kteří se 12 let bez úspěchu pokoušeli počít dítě. Byli tady před několika lety a dnes už mají malou Annu a Michaila. Přišli poděkovat a věnovali něco klášteru.“
Pod vedením abatyše matky Makarije se řádové sestry vyučily malířství. A teď vyrábějí velmi ceněné a drahé ikony nebo kopie těch starých.
„Malířská dílna náš klášter proslavila. Ikony, které vidíte na hlavním oltáři, jsou dílem našich sester. Teď pracujeme na mnohem větších ikonách pro chrám svatého Vasilije Ostrožského v Bělehradě.“
Jen pár metrů od kosovské Mitrovice směrem na hranici se nachází klášter Banjska ze 14. století. Tento mužský klášter je zajímavý především z architektonického hlediska. Založil ho král Štěpán Uroš II. Milutin, kolem postavil královský palác – konak a knihovnu.
„Ze všech stran tohoto kláštera, tohoto kostela jsou obranné zdi. Ta zeď kolem pochází z osmanských dob, kdy Turci chrám používali jako vězení, konírnu a celý komplex se postupně rozpadal. S obnovou jsme začali před deseti lety,“ provází mě areálem pan Milija Bazović, rodák z nedaleké Mitrovice.
Mniši z kláštera Banjska jsou spíš mlčenliví a nezabývají se ani sakrálním malířstvím jako sestry v Sokolici. Pomalu a tiše klášter pozvedávají z trosek a jejich jedinou hlučnější zábavou jsou včely. Mají tady několik úlů a v úlech to hučí jako v úlech.
Kláštery sloužily také jako útočiště pro okolní obyvatelstvo v neklidných dobách. A ty ještě zdaleka nepominuly.