Léčení všech nemocí včetně eboly v Libérii komplikuje stigmatizace nemocných

27. září 2014

Ebola – jedna z nejhorších nákaz, jaké lidstvo zná. Přes šest tisíc případů nakažení touto nemocí a skoro tři tisíce mrtvých, taková je od letošního března statistika Světové zdravotnické organizace pro epidemii, která postihla západní Afriku.

V jedné ze západoafrických zemí, v Libérii, působí i česká organizace Likvidace lepry (www.likvidacelepry.cz). Jak už název napovídá, věnuje se především léčbě lepry, ale i dalších infekčních chorob. Ebola není v Africe rozhodně nový problém, proč ale nyní její epidemie tak překvapila, vysvětluje ředitel Likvidace Lepry Lubomír Hajas:

„Byla vždycky v agrárních oblastech, v chudých místech. Nyní je ten problém, že se ebola dostala mimo tato území a dostala se do velkých měst. Dostala se do Monrovie, což je hlavní město, které si nese i ty dopady. Je tam spousta cestujících. Takže z venkovského problému se najednou stal městský problém. A velice rychle se z toho stal národní až mezinárodní problém.“

Rehabilitační středisko Ganta je útočištěm malomocných, kteří se vinou tohoto onemocnění stali zcela závislými na pomoci druhých lidí

Likvidace Lepry má rehabilitační středisko v městečku Ganta, kde se zatím naštěstí objevil jen jeden případ eboly. Lubormír Hajas má ale zkušenost s tím, že léčení všech nemocí – tedy včetně eboly – v Libérii komplikuje stigmatizace nemocných. Nakažený nechce slyšet, že má nemoc, na kterou lze umřít:

„Vlastně to nechce slyšet ani jeho rodina. Když přijdou lékaři a prohlížejí ty vesnice, tak ti pacienti bývají často schovaní.“

Field Trip (aktivní vyhledávání pacientů) je spojeno s hodinami práce, kdy se během prohlídky ošetřujícího pracovníka k němu dostaví desítky až stovky osob z blízkého okolí

Jejich nemoc bývá vnímána jako boží trest.

„Nese si takový punc, že když se tam řekne otevřeně: ‚Vy máte lepru,‘ tak ten člověk skončil pro společnost. Dokonce rodina se ho vzdá a vyženou ho. Proto vznikaly leprokolonie, protože společnost se chránila stylem: ‚Ty jsi bohem zavržený, odejdi!‘.“

V Libérii dnes žije přes osmdesát procent křesťanů, často je ale křesťanství promícháno i s tradičním kmenovým náboženstvím. Onen postoj k nemoci jako k trestu není podle Lubomíra Hajase dán náboženstvím, ale nevědomostí:

„Je to totéž, co i jsme my v Evropě dělávali s nemocemi. V tomto případě i naši pracovníci provádějí různá školení, jezdí do měst, do škol, a vysvětlují jim, co mají dělat. Nevědomost způsobuje největší škody, protože když se něčeho bojím, i když je to banální jako lepra a není to problém vyléčit, tak protože se toho bojím a nerozumím tomu, tak to schovávám a následkem toho můžu přijít o ruku, může mi to úplně zničit život.“

Sestra Carmen zastupuje činnost lékárny, ve které má každý pacient „své“ léky

K rozvoji zemí, jako je Libérie, je zkrátka za potřebí zdravotnická pomoc i podpora vzdělávání.

Spustit audio