Pomůže vatikánská diplomacie Sýrii?
Příliš postranních zájmů v syrském konfliktu brání najít řešení zbytečného masakru, kterého jsme svědky, napsal tento týden papež František ruskému prezidentovi Putinovi. Konflikt už má na svědomí přes sto tisíc mrtvých. Šest milionů lidí kvůli němu muselo opustit své domovy. Pomůže intervence náboženských představitelů?
Má se církev a náboženští představitelé plést do politiky? Otázka, která rozděluje mnohé. Odpověď by mohla znít: záleží na cíli, záleží na prostředcích.
Současné dění kolem situace v Sýrii napovídá, že někdy to není od věci. Amerika vyhrožuje útokem. Rusko kontruje rozhodnutím zásobit Sýrii zbraněmi. Civilisté mezitím dál umírají po stovkách. Ani jedna ze stran nechce ustoupit. Žádné řešení se nezdá dobré. A výzvy k dialogu a mírovému řešení vypadají marně a naivně.
„Ze všech sil žádám všechny strany konfliktu, aby se kvůli svým vlastním zájmům neuzavíraly sami do sebe,“ píše na svém twitterovém účtu papež František. Sám se prakticky nabídl k roli prostředníka. Dnešní den vyhlásil dnem modliteb a postu za nastolení míru v Sýrii. Ve Vatikánu na svatopetrském náměstí se bude večer konat čtyřhodinová modlitební vigilie.
Papežovu výzvu uvítal i velký muftí Sýrie Ahmad Badreddin Hassou, duchovní vůdce sunnitského islámu. Prostřednictvím Apoštolské nunciatury v Damašku zaslal papeži oficiální dopis s návrhem uspořádat mezináboženské setkání. „Třeba se nám podaří zastavit palbu těch, kteří chtějí zničit zemi Abraháma, Mojžíše, Ježíše a Mohameda."
"Pojďme ruku v ruce – pokračuje muftí – šířit mír a bezpečnost pro všechny národy světa, postavme se proti extremistům a rozdělení na základě náboženského vyznání či etnického původu.“
Zdá se, že náboženství, které na jedné straně účastníky konfliktu rozděluje, by mohlo nakonec být naopak mostem k řešení. Konec konců nebylo by to poprvé, kdy náboženští představitelé přijali roli smiřitelů. Připomeňme Jana XXIII., který před padesáti lety pomáhal zprostředkovat řešení karibské krize. Nebo Jana Pavla II. a jeho podíl na pádu Berlínské zdi.
Skutečnost, že církevní stát Vatikán je uznám mezinárodním právem, přináší papežům na diplomatickém poli mnohé možnosti. A také zodpovědnost. Zdá se, že papež František si je toho plně vědom. Proto také před týdnem vybral nového státního sekretáře. Především na jeho bedrech totiž leží tíha zahraniční politiky Vatikánu. A zdá se, že Pietro Parolin by pro ni mohl mít větší smysl než právě odstupující Tarcisio Bertone.
