Římské dojmy z rezignace papeže Benedikta XVI.
Zpráva o tom, že se Benedikt XVI. zřekl svého úřadu, přišla v pondělí jako blesk z čistého nebe a v mžiku obletěla celý svět. V onen historický den byla přímo v Římě také naše redaktorka Markéta Šindelářová a takhle zaznamenala své dojmy.
„Papež podal demisi.“ „Ale… to je zas nějaká novinářská kachna.“ Tak tohle byla asi nejčastější reakce, kterou jsem v pondělí krátce po poledni slýchala v římských ulicích. Ani mě samotné se tomu věřit nejdřív nechtělo. Nicméně Vatikán zprávu, kterou pustila do světa redaktorka Ansi s obdivuhodnou znalostí latiny, potvrdil bleskově.
Když jsem pak v podvečer stála na Svatopetrském náměstí, čekala na živý telefonický vstup a před prudkým deštěm mě chránila jen Berniniho kolonáda, měla jsem pocit, že jsem se ocitla v nějakém filmu. Když jsem se po roce vydala opět do Říma, kde jsem před tím strávila čtyři roky, čekala jsem, že bude rušno. Ale tohle? Setkání se starými přáteli tak nabrala další rozměr.
Například můj bývalý kolega jezuita Josef Koláček sleduje důkladně papežova vystoupení. A tak jsem se ho ptala, jestli i jeho zpráva o rezignaci Benedikta XVI. překvapila.
„Moc. Nediv se, protože když za 700 let nastane událost, kterou věky a pokolení nezažily, a najednou ty se staneš svědkem této události, kdy sympatický, dobrý, svatý papež se najednou zřekne úřadu a jde jenom někam do ústraní, aby se modlil, aby se věnoval knihám, tak to je něco fantastického.“
Angela Ambrogetti je ředitelka online deníku Korazym a u Svatého Stolce je akreditovaná už 25 let. O rezignaci papeže se dozvěděla docela zvláštním způsobem, říká:
„Sledovali jsme konzistoř, já jsem ani nebyla v tiskovém středisku, ale sledovala jsem jí z domova, a v jeden okamžik jsme to uslyšeli, jedna kolegyně, která byla v tiskovém středisku, pochopila, co papež řekl – mluvil totiž latinsky – a tak jsme se všichni začali shánět po nějakých dalších informacích, nezdálo se nám to pravděpodobné, ale na druhou stranu: řekl to přímo papež a tak nemohlo jít o nedorozumění.“
Zpráva jí překvapila, i když, jak sama připomíná, sám Benedikt XVI. už dřív naznačil, že jsou okamžiky, kdy má papež právo a někdy dokonce povinnost rezignovat. Podobně jako ona i mnozí další začali pátrat v paměti a hledat náznaky tohoto rozhodnutí. Například brazilskému arcibiskupovy naznačil už dřív, že on na Světové setkání mládeže letos nepřiletí, a tak dál…
Vyrojila se řada spekulací, kteráže episoda vedla Benedikta XVI. k definitivnímu rozhodnutí, že má už příliš málo sil na vykonávání úřadu. Odpověď na tuhle otázku ale není tak důležitá jako spíš to, kdo zaujme jeho místo.
„V tenhle okamžik musíme zapomenout na všechny předchozí spekulace, protože tento nový způsob pojetí pontifikátu, s tak silným a ještě živým papežem za zády, musí mít úplně jiný charakter. Nemůžeme si představovat, že papež rezignoval, protože se cítil unavený v banálním smyslu slova, ale protože dovršil jeden cyklus a teď se musí otevřít další. A aby se mohl otevřít další, je potřeba svěží mysl, tedy někdo, kdo bude mít možnost a čas pokračovat v dalším cyklu. Takže je třeba vzít v úvahu životopisy všech kardinálů a nemyslet na geopolitiku, na to, jestli je Afričan, latinoameričan či Evropan, ale myslet na to, že nový papež bude muset umět převzít Ratzingetrovo dědictví a udělat plán na příští roky.“
Myslí si vatikanistka Angela Ambrogetti.
