Ruská pravoslavná církev se vydala do boje s alkoholismem

11. září jakožto den začátku dnů střízlivosti nebylo zvoleno náhodou – na tento den podle juliánského kalendáře připadá stětí Jana Křtitele, který je v pravoslavné tradici považován za patrona nepijících. Navíc přesně před sto lety ruský Nejsvětejší synod vyhlásil právě 11. září všeruským dnem střízlivosti. Vrcholem ťumeňského podniku proto bude neděle 15., kdy po svaté liturgii zamíří procesí do Iljinského ženského kláštera, který sovětská totalita ve 30. letech minulého století proměnila v lihovar a likérku.

Na tiskové konferenci, která této kampani, organizované pravoslavnou církví, promluvil kupříkladu i předseda ťumeňského klubu otužilců Sergej Sidorov. Ten shromážděným novinářům připomněl, že historicky nemírné pití nebylo žádným specificky ruským problémem a běžný byl podstatně střídmější životní styl: alkohol se sice pil, ale většinou šlo o nápoje typu staročeské medoviny.

Předseda společnosti pro střízlivý životní styl, která vznikla při Tobolsko-ťumeňské eparchii, otec Vladimír Vladimir Ašmarin, k tomu říká:

„Základním úkolem našeho dne střízlivosti je upozornit na situaci, která je typická jak pro celou zemi, tak pro naši Ťumeňskou oblast. Stejně důležité je pro náš oslovit nejrůznější instituce a organizace, které by v boji s alkoholismem mohly pomoci.“

Destilát, jemuž se nejdřív říkalo „chlebové víno“, do Ruska přišel až ve 14. století, které se tak stává počátkem staletého ruského prokletí. Tomu se od 19. století říká především vodka.

Rusové jsou dnes ve spotřebě alkoholu s necelými 16 litry na hlavu třetí na světě. My jsme sice ještě o půl litru před nimi a konzum alkoholu v naší zemi jistě taky přináší problémy – paradoxně však podstatně menší než právě v Rusku. Důvodem jsou těžcí a nejtěžší ruští alkoholici, na vodce zcela závislí. Těch dnes v zemi umírají desetitisíce, možná statisíce ročně. Proto je nejnovější iniciativa pravoslavné církve, byť zřejmě předem odsouzená k nezdaru, tak důležitá.