6. září  2014 v 09:05  rubrika: Křesťanský týdeník

Školní docházku od šesti let věku dítěte zavedli už ve středověku židé

Židovská škola v polovině 19. století. Instalace v suterénu synagogy v Úštěku - Foto: Jana Šustová

Židovská škola v polovině 19. století. Instalace v suterénu synagogy v ÚštěkuFoto: Jana Šustová

U příležitosti začátku nového školního roku se teď zaměříme na dějiny židovského školství. Tomu je totiž věnována nová stálá expozice v Úštěku, která je od léta přístupná veřejnosti. Navštívit ji můžete v krásných prostorách synagogy a rabínského domu, které byly v posledních letech opraveny díky projektu 10 hvězd – Revitalizace židovských památek.

Významnou židovskou výchovnou a vzdělávací institucí je od biblických dob až do současnosti rodina. Ale už v době před začátkem našeho letopočtu vznikaly židovské školy, aby se děti naučily hebrejštinu – tedy jazyk, kterým je psána Tóra, jak vysvětluje Arno Pařík z Židovského muzea v Praze.  

„Tehdy se už mluvilo aramejsky, takže hebrejština se musela učit. A tak už v 1. století před naším letopočtem se požadovalo, aby obce měly svoje školy a financovaly kantora, který se bude věnovat dětem.“  

Arno Pařík v synagoze v Úštěku - Foto: Jana Šustová

Arno Pařík v synagoze v ÚštěkuFoto: Jana Šustová

Navíc v roce 70 našeho letopočtu Římané zničili židovský Chrám v Jeruzalémě a obyvatele Judska deportovali do všech provincií římské říše.  

„To byl velmi silný podnět ke vzdělávání, protože ten původní život v Izraeli se přenesl jen do knihy a do podmínek v diaspoře.“  

Ve středověku nabylo židovské vzdělávání velmi systematické podoby.  

„Školní docházka začínala v pěti-šesti letech jako dnes, to vlastně zavedly židovské školy. Ovšem do školy se dávaly i malé děti – už od dvou-tří let se do té školy posadily, aby si zvykly na to prostředí.“  

Židovské učebnice ve stálé expozici "Židovské školství v českých zemích" v rabínském domě v Úštěku - Foto: Jana Šustová

Židovské učebnice ve stálé expozici "Židovské školství v českých zemích" v rabínském domě v ÚštěkuFoto: Jana Šustová

První rok se učila hebrejština a pak se začalo s četbou Bible.  

„Třeba kniha Přísloví byla vysloveně školní materiál. Na jejích jednotlivých myšlenkách nebo krátkých verších se začala učit biblická literatura. A potom přišly jednodušší biblické knihy, takže do deseti let se četla Tóra po jednotlivých částech.“  

Isidor Kaufmann: Portrét chlapce, kolem 1900, olej na dřevě (z výstavy Židovské školství) - Foto: © Židovské muzeum v Praze

Isidor Kaufmann: Portrét chlapce, kolem 1900, olej na dřevě (z výstavy Židovské školství)Foto: © Židovské muzeum v Praze

Od deseti let pak děti studovaly Mišnu, což je nejstarší část Talmudu. To trvalo až do třináctého roku věku, kdy je židovský chlapec považován za nábožensky dospělého.  

„Ta docházka je ukončena obřadem Bar micva, kdy se to dítě, nebo přesněji řečeno chlapec, stává členem té náboženské společnosti a je už odpovědný sám za sebe a za své jednání.“  

Pro některé děti obřadem Bar micva školní docházka skončila, ale běžnější bylo zůstat ve škole do patnácti let. Nadaní žáci potom ještě pokračovali ve studiu v takzvaných ješivách.  

„Ty ješivy byly různé pověsti podle toho, kdo v nich učil. Takže bylo zvykem, že ti studenti, kteří se rozhodli jít dál na tuhle vysokou školu, putovali po těch slavných ješivách a tam pokračovali ve studiu, až se z nich stali významní rabíni, což je povolání s největším respektem v židovské tradici.“  

M. D. Oppenheim: Zkouška, kolem 1866 - Foto: © Židovské muzeum v Praze

M. D. Oppenheim: Zkouška, kolem 1866Foto: © Židovské muzeum v Praze

Židé však působili i v oborech, které s náboženstvím přímo nesouvisely.  

„Židé, kteří se dostali do oblasti pod vlivem islámu, měli daleko širší přístup k literatuře. Takže například jsou tradiční obory, jako astronomie, matematika atd., kterým se Židé vždycky věnovali. To byly předměty, které byly jakoby navíc, neměly ten náboženský význam, ale souvisejí i s tím náboženským životem. Například určování začátku měsíců bylo vázáno na astronomická pozorování.“  

Zároveň Židé vynikali ve znalostech různých jazyků.  

„Díky mnohým vyhnáním navštěvovali různé krajiny a přicházeli do styku s různými tradicemi a naukami, jako například ve Španělsku, v Itálii, v Turecku a podobně.“  

Žáci Židovské obecné školy v Praze v Jáchymově ulici, třídní fotografie, 1938 - Foto: © Židovské muzeum v Praze

Žáci Židovské obecné školy v Praze v Jáchymově ulici, třídní fotografie, 1938Foto: © Židovské muzeum v Praze

Na našem území zavedla školní docházku Marie Terezie v roce 1774. Tento rok je běžně považován za počátek povinné školní docházky, ale ve skutečnosti šlo spíše o otevření vzdělávání všem dětem z majoritní společnosti, které ovšem naráželo na nedostatek škol a učitelů. Arno Pařík k tomu dodává.  

„To neplatilo pro Židy, samozřejmě to bylo jen pro křesťany. A Židé o to ani nestáli, nechtěli chodit do škol, které byly založeny na jiném náboženství.“  

Moderní pomůcky k výuce hebrejské "abecedy" alefbet - Foto: Jana Šustová

Moderní pomůcky k výuce hebrejské "abecedy" alefbetFoto: Jana Šustová

Teprve dekretem Josefa II. z roku 1781 byla židovským dětem povolena návštěva všech druhů domácích veřejných škol včetně univerzit. Současně bylo podporováno zakládání takzvaných normálních židovských škol při větších židovských obcích.  

„Dokonce na ně obce zpočátku dostávaly státní podporu, ale musela tam být také výuka sekulárních předmětů. To znamená, že výuka byla v němčině a vyučovala se tam také geografie, etika a matematika.“  

Stálá expozice "Židovské školství v českých zemích" v rabínském domě v Úštěku - Foto: Jana Šustová

Stálá expozice "Židovské školství v českých zemích" v rabínském domě v ÚštěkuFoto: Jana Šustová

Vzorem pro všechny takovéto školy v českých zemích se měla stát První normální židovská škola v Praze – Josefově, která byla otevřena v květnu 1782. Židé však do ní své děti moc neposílali, a tak v roce 1786 císař nařídil, že absolvování normální školy a znalost němčiny budou podmínkou pro povolení sňatku.  

„A to pomohlo. Navíc těmi učiteli se stali židovští kantoři a osvícenci. Tato reforma byla nakonec v Čechách a na Moravě velmi úspěšná, takže tady během následujícího století existovalo asi 150 židovských škol. A už v těch josefínských dekretech bylo povoleno také studium na vyšších školách a na univerzitě.“  

Díky této reformě došlo na našem území koncem 19. a počátkem 20. století k vysoké úrovni židovské vzdělanosti. Můžeme se tak pochlubit významnými židovskými spisovateli, profesory na německé i české univerzitě i řadou lékařů a dalších odborníků. 

 

Školní docházku od šesti let věku dítěte zavedli už ve středověku židé

Vložit na svůj web

Autor:  Jana Šustová

Nové články v rubrice

  • 27. prosince  2014 v 09:05     Audio  rubrika: Křesťanský týdeník

    Ženy v Ježíšově rodokmenu: Šalamounova matka Batšeba

    Dnes uslyšíte naposledy o ženách z Ježíšova rodokmenu. Na řadě je krásná Batšeba, ale není to moc hezké vyprávění. Byla matkou moudrého biblického krále Šalamouna, který se vyznačoval moudrost. Ale její osudy nebyly...

     
  • 27. prosince  2014 v 09:05     Audio  rubrika: Křesťanský týdeník

    Taizé v Praze

    Praha na přelomu roku podpoří evropský ekumenismus v poměrech dnešní Evropy - tedy po ukrajinské krizi, nejen smíření duchovní a lidské, ale i politické a vojenské. Bratři z francouzské ekumenické komunity Taizé totiž...

     
  • 27. prosince  2014 v 09:05     Audio  rubrika: Křesťanský týdeník

    Slovenským špecifikom sú ľudové betlehemy

    V kostoloch i na námestiach po celom Slovensku sú v týchto dňoch vystavené nádherné vyobrazenia Ježišovho narodenia, ktoré si užijú malí aj veľkí. Zatiaľ čo niektoré zaujmú svojou skromnosťou či veľkosťou, rezbárskym...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas