Současné umění z Jižní Koreje v českých svatyních

20. říjen 2012

Díla tří současných jihokorejských výtvarníků můžete v těchto dnech vidět na čtyřech významných duchovních místech v Praze a okolí: v Akademickém kostele Nejsvětějšího Salvátora, v klášteře karmelitánů ve Slaném, v barokním refektáři kláštera dominikánů u sv. Jiljí a v areálu benediktinského opatství v Praze – Břevnově.

Korejské slovo [WOO:RI] vyjadřuje vztahy a bylo použito jako výstižný název pro čtyři instalace korejských umělců v českém sakrálním prostoru.

„Použili jsme to jako metaforu k přemýšlení o vztazích, co to znamená být spolu v současném světě.“

Říká kurátorka JW Stella, která k nám korejské výtvarníky přivezla. Jejich „Poetické intervence“ otevírají aktuální otázky nejen střetu a dialogu kultur a náboženství, ale i našeho vnitřních hledání, předsudků a napětí.

Woo-ri

Norbert Schmidt: „Umění je tady od toho, aby kladlo otázky, umění je věcí provokativní, je to něco, co rozhýbává život. Umění reflektuje život, umění je možná něco podobného jako dobré kázání. Kázání není především o tom, aby nám dávalo nějaké odpovědi, ale o tom, aby nám nastavilo zrcadlo a ukázalo nám známé věci v trochu jiném pohledu.“

Říká kurátor Norbert Schmidt. Posuďte sami: přímo pod hlavní kopulí barokního kostela Nejsvětějšího Salvátora se nad oltářem vznáší obrovský šestimetrový květ, který tvoří 5 tisíc různobarevných tordovaných nafukovacích balonků. No, není to provokace?

Příprava instalace v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze

Norbert Schmidt: „Tento projekt je v podstatě takovým výbuchem radosti, protože taková eucharistie, slavení mše svaté, to je především oslava. Je to možná aspekt, který mnohdy pozapomínáme, jsme příliš vážní, příliš usebraní a ten aspekt radosti nedokážeme dneska tak prožít.“

Podobně radostně působí i Dýchající květina - obrovský dvanáctimetrový červený lotosový květ v areálu břevnovského kláštera. Je to symbol meditace, osvícení a hloubky východní spirituality, která si dobře rozumí s benediktinskou duchovní tradicí charakterizovanou stabilitou, moudrostí a vědomím souvislostí.

Příprava instalace Woo-ri v benediktinském klášteře v Praze-Břevnově

Prokop Siostrzonek: „Když jsem to viděl poprvé, tak jsem netušil vůbec, že se to bude hýbat. Pak mě překvapilo i to osvětlení večer.“

Říká převor kláštera Prokop Siostrzonek.

Prokop Siostrzonek: „Někteří bigotní katolíci se pozastavili, proč se otvíráme orientálnímu umění, ale já si myslím, že by křesťané měli být otevřeni všemu pozitivnímu, co jakýmkoli způsobem kultivuje ducha.“

Logo

Uvnitř slánského klášterního kostela stojí zdevastovaná loretánská kaple. Korejský umělec Kim Byoungho svojí zvukovou instalací dává tomuto místu nový spirituální náboj.

Norbert Schmidt: „Snaží se vizualizovat pomocí dlouhých strun vztahy mezi starou architekturou loretánské kaple a kostelem, snaží se zvizualizovat vztahy, které jsou mezi lidmi, snaží se spojit také to, co tam kdysi bylo a co vlastně dneska všichni hledáme.“

Poslední instalaci korejského umění s názvem Můj sen – můj avatár najdete v barokním refektáři dominikánského kláštera u sv. Jiljí. Do pěti velkých okem umístil Hong Soun portréty českých dětí z romské komunity a dětí z Koreje. Měly nakreslit svého Avatáta – bytost, kterou by chtěly být. Tuto kresbu pak umělec spojil s fotkou dítěte.

Instalace Woo-ri v refektáři dominikánského kláštera u sv. Jiljí v Praze

Když se díváte na blonďatou princeznu s modrýma očima, která je ideálem romské dívky, je zřejmé, že portréty na oknech otvírají problémové otázky soužití různých kultur i etnik.

Podrobnější informace, kdy můžete tato místa navštívit, i fotogalerii najdete na webu www.ctu-uk.cz.

Spustit audio