„Strýček“ Přemysl Pitter – zachránce 800 dětí
Milujte své nepřátele (Mt 5,4) – tuhle Ježíšovu výzvu ztělesnil svým životním příběhem Přemysl Pitter, který spolu s Olgou Fierzovou na konci 30. a v průběhu 40. let zachránil 800 židovských, německých i českých dětí. Jedny ze Sudet, další z nacistických koncentráků a v neposlední řadě také děti z českých internačních táborů.
Činnost Přemysla Pittera a Olgy Fierzové zaujala režiséra Tomáše Škrdlanta, který o nich natočil dokumentární film.
„Původně to měl být pořad pro televizní Cesty víry, ale natočený materiál byl tak výjimečný, že jsem si ho schoval a později z něj díky grantu Ministerstva kultury mohl vzniknout dlouhý dokument.“
Pro natáčení se podařilo získat řadu přeživších – „Pitterových dětí“ – a to i ze zahraničí, říká dokumentarista Tomáš Škrdlant:
„Sezvali jsme svědky tohoto výjimečného příběhu z Německa, ze Švýcarska a také z Izraele. Bylo to štěstí, že jsme je zastihli živé a schopné vzpomínání.“
Dokument teď vychází na DVD a vydává ho Farní sbor ČE v pražských Dejvicích (link: http://dejvice.evangnet.cz/kalendar). Slavnostně ho uvádějí v neděli 14. dubna 2013 od 17:00.
„Můj život nepatří mně“
Přemysl Pitter se už před válkou staral o chudé pražské děti. Vybudoval Milíčův dům v Praze a po válce zorganizoval akci Zámky. Ve zkonfiskovaných zámcích Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice a v penzionu Ládví zřídil ozdravovny, kde se zotavovaly židovské děti vracející se z koncentračních táborů.
Přemysl Pitter byl přesvědčený pacifista, mimochodem odpíral vojenskou službu a nabádal k tomu ostatní, což mu ještě za první republiky vyneslo trest vězení. Za prezidentskou milost se tehdy u T. G. Masaryka přimlouval také Albert Einstein.
„Ovšem prezident tehdy na přímluvu neodpověděl,“ připomíná dokumentarista Tomáš Škrdlant.
Pitter svou zkušenost z první světové války zformuloval do výroku: „Můj život nepatří mně, ale Bohu.“ Toto své přesvědčení dokazoval svými činy, např. tím, že se v poválečném běsnění rozhodl zachránit děti z internačních táborů. Jen v Praze jich vzniklo po osvobození 30. Bylo v nich asi 1500 dětí.
Přemysl Pitter po nástupu komunismu emigroval, nejdřív do Německa, kde působil jako kazatel a sociální pracovník v uprchlickém táboře, později žil ve Švýcarsku. Zemřel 15. února 1976 v Curychu.
