Svatý Václav a prostor svobody
Národní svatováclavská pouť do Staré Boleslavi, semináře, ekumenická setkání a modlitby, konference, akce v muzeích a celá řada dalších zajímavých aktivit - to je svatováclavský týden v České republice. Od roku 89 až k dnešku se postupně rozvinul do pozoruhodné podoby. Ztělesňuje spolupráci různých složek společnosti - církve, obecních zastupitelstev, státní správy, umělců i historiků. To vše by nemělo žádný smysl, kdyby společnost jako celek na sv. Václava neslyšela. Ale ona na něj slyší!
Svatováclavské oslavy, zejména pak Národní svatováclavská pouť do Staré Boleslavi, propojila novodobá tradice se Dnem české státnosti. Zrodil se pozoruhodný fenomén, přitažlivý pro mnoho lidí: věřících i nevěřících. Copak to asi je? Že by nějaká vlastenecká strunka někde v nás?
Dominik Duka: „Já se domnívám, že - díky Bohu - ano. Svatý Václav přece jenom patří do Staré Boleslavi. A protože Stará Boleslav není jen připomínkou smrti sv. Václava, ale připomínkou i legendárního Palladia, které vystupuje i v našich středověkých a barokních, ale i moderních dějinách jako symbol lásky k této zemi a dokonce jako ochranný symbol! Uvědomme si, jak velký význam sehrála pouť Palladia do Prahy před okupací, rovněž tak pouť Palladia po osvobození - čili tato symbolika je nesmírně významná. Rovněž tak asi není nezajímavé, že vlastně Palladium bylo uchováváno v archivech Státní bezpečnosti v době komunismu, aby se nemohlo stát znamením odporu. Čili tady se domnívám, že ta Stará Boleslav, poznamenaná obětí sv. Václava a takovou tou ochranou Panny Marie jako Matky Boží, ale také jako Matky národa, hraje svoji roli v našem národním povědomí.“
Vzdělaný a kultivovaný kníže, který znal, co je moc i odpovědnost, i co je pokora i láska. V myšlenkách na něj připomíná kardinál Dominik Duka bohatství, nad které není: totiž svobodu. Svoboda je velkolepý prostor, ale žádá si své.
Dominik Duka: „Díky Bohu po listopadu 1989 se do naší země vrátila svoboda. Ale zapomínáme, že svoboda nemůže existovat sama. Ona je prostorem pro skutečný vztah odpovědnosti a lásky. A to byl také důvod, proč jsem si znovu vybavil Sládkovy verše o sv. Václavu, který svoji zemi miluje. Miluje její obyvatele a není to jakási platonická láska, ale je to obětavá láska, kdy on podává pomocnou ruku:
Tys je znal
při svém lidu stál
tys té země nezapomněl
již jsi miloval."
Kardinálův svatováclavský vzkaz, datovaný podzimem 2012 a ovlivněný charismatem knížete, na jehož meč přísahali čeští panovníci,zní takto:
Dominik Duka: „Kdyby si uvědomila naše společnost, každý z nás, a jednotlivé administrativní složky, že nejednáme proto, že je to v předpisech a v zákonech, ale že jednáme proto, abychom pomohli druhému člověku, pak, myslím, by sv. Václav opravdu v klidu odpočíval se svými rytíři v Blaníku...“
