Brněnské Diecézní muzeum vystavuje unikátní Veraikon

Majitel: „Ale musíte se na něj dívat jako takhle. A kousek jít dál, to má jako zavřený. Ale musíte mít jako z očí do očí jako, jo – výška, jo…“

Majitel olejomalby předvádí efekt, který ji proslavil.

Majitel: „A když si to potom dáte takhle, rovně – a musí se to nasvítit ještě. Tak je má otevřené.“

Redaktorka: „Ale já to vidím i teď, že je má otevřené z tří metrů, co stojíme od obrazu.“

Majitel: „Ono si to ten člověk musí i myslet, teď má otevřené a zavřené - a ono se vám to samo jako nahodí.“

Malba představuje otisk Kristovy tváře na roušce svaté Veroniky a podle úhlu pozorovatele lze vidět díky důmyslnému optickému klamu otevřené či zavřené oči Ježíše Krista. Majitel obrazu si přeje zůstat v anonymitě, a proto mu říkejme například František. Že má doma jeden z nejznámějších náboženských obrazů druhé poloviny devatenáctého století, zjistil náhodou.

Majitel: „Jednoho dne jsem seděl ve svém pokoji, díval jsem se na internet, manželka se dívala na televizi vedle. A nejednou říká Honem pojď sem, ukazují náš obraz. A to bylo tady v Brně, na Petrově, kde měli litografii toho obrazu.“

V roce 2011 brněnské Diecézní muzeum vystavovalo spolu s Veraikony kopii turínského plátna. František po zhlédnutí televizní reportáže obraz do Brna přivezl a podrobil zkoumání odborníků, kteří dílo uznali za autorskou kopii Maxova Veraikonu. Že už desítky let zdobí stěnu české domácnosti, netušili.

Ředitel Martin Motyčka: „Tenhle ten obraz je významný, protože ani těch autorských kopií není mnoho a ani putování těch autorských kopií není zmapováno.“

Popisuje význam obrazu ředitel brněnského Diecézního muzea Martin Motyčka. Veraikon namaloval mnichovský malíř českého původu Gabriel Cornelius von Max a jeho litografické reprodukce se tiskly v poměrně vysokých nákladech.

Ředitel Martin Motyčka: „Tento obraz sklidil velký úspěch, protože obchodník s uměním, který si jej nechal namalovat, s ním putoval po celé Evropě. Takže se objevil například v Berlíně, ve Vídni, v Petrohradě nebo dokonce v Římě, kde ho papež Lev XIII. ocenil stříbrnou medailí. A dokonce v Petrohradě car chtěl tento obraz zakoupit do jeho soukromé zmínky, ale zjistil, že nechce dát tolik peněz, kolik bylo za něj požadováno.“

Originál se za nevyjasněných okolností ztratil. Jeho autorská kopie se do rodiny pana Františka dostala přes rakouské předky jeho manželky. Dlouho se na něj prášilo ve sklepě, než ho pověsil na zeď. Čím je teď starší, tím vyšší úctu k dílu chová.

Majitel: „No pro nás ten obraz je takový prostě uklidňující prostředek k životu. Když se na něj podívám, tak celý den se mi daří. Je to zajímavé, ale je to tak.“

Zároveň si ho ale pan František neplánuje nechat pro sebe.

Majitel: „Když je taková věc doma, tak to ochuzujete veřejnost.“

Po Brnu se obraz pravděpodobně přesune do Olomouce. A majitel by ho rád ukázal i v zahraničí.

Majitel: „Protože tenhle obraz byl ve Vatikánu, měl ho papež v ruce, tak já bych chtěl, kdyby to šlo, znovu ho tam ukázat po těch sto letech, kdyby ho tam chtěli vidět…“

Uzavírá František. Na brněnském Petrově je jeho Veraikon k vidění do půlky října.