Duchovní slovo pro povzbuzení: Dva dny, jedna noc
V závěru loňského roku se objevil v našich kinech nový film Jean-Pierra a Luca Dardennových Dva dny, jedna noc. Dějové schéma tohoto filmu je jednoduché: mladá žena Sandra se chce vrátit po několikaměsíční neschopence do zaměstnání, jenomže majitel firmy jí dává výpověď.
Sandřini spolupracovníci by mohli jejímu propuštění zabránit, kdyby si odhlasovali, že se zříkají svého třináctého platu ve výši tisíc eur. Při hlasování toho jsou však schopni jen dva ze šestnácti. Přijde se však na to, že vedoucí dílny lidmi manipuloval, a tak si Sandra vymůže hlasování nové.
Je pátek, rozhodovat se bude v pondělí. Sandra má dva dny na to, aby přesvědčila kolegy, že se mají vzdát svých peněz v její prospěch. Začíná kolotoč setkání, návštěv, rozhovorů, hádek i mlčení.
Nahlížíme do několika lidských osudů a prožíváme velká dramata. Přitom si klademe otázku: Jak bych se zachoval já? Co je mi bližší – peníze, nebo člověk?
Jenomže takto jednoznačné to ve filmu většinou není: mnohdy totiž vidíme lidi, kteří balancují na hranici bídy a zoufalství a pro které tisíc eur znamená jedinou záchranu. Vznikají tak etické otázky, na nichž je nejhorší to, že vůbec existují.
Jenomže přesně tak jsou závažné etické otázky nastolovány i v našem světě. Lidská důstojnost v něm stále častěji přestává být hodnotou, protože ji není možno zpeněžit.
Film nenastavuje zrcadlo jen nám, ale celé západní společnosti, která např. z dobrých a logických důvodů odmítá přijmout tisíce migrantů ze zemí zmítaných chudobou a válkou, i když je tím odsuzuje k smrti. Důvody jsou pochopitelné: přijetí migrantů by nás poškodilo. A co bychom kromě starostí získali? Nic. Snad jen – klid v duši. Je to málo?
V jedné scéně prosí Sandru s pláčem její kolega o odpuštění za to, že při prvním hlasování byl ze strachu proti ní. Je šťastný, že dostal druhou šanci a že může napravit svůj chybný postoj. A my tušíme otázku, kterou nám v tu chvíli kladou skrze filmové plátno bratři Dardennové:
„Dáváme přednost lidství, nebo si pragmaticky zdůvodňujeme, že to nejde? Vždyť i my se rozhodujeme.“
Autor je kazatel sboru Evangelické církve metodistické v Tachově.
