Hořké byliny na židovské sederové míse i v křesťanské velikonoční nádivce
Zatímco křesťané si dnes připomínají Bílou sobotu, tedy den po Kristově ukřižování, a v nočních hodinách se vydají na velikonoční vigilii připomínající Kristovo vzkříšení, židé od včerejšího večera oslavují svátek Pesach. Ten má s křesťanskými Velikonocemi mnoho společného a my se teď zaměříme na hořké byliny, které by neměly chybět na svátečním stole.
Jaký mají význam hořké byliny při slavení Pesachu a Velikonoc, na to se zaměřila nedávná botanická a kulturně-náboženská přednáška, kterou uspořádala Společnost křesťanů a Židů. Pokud se zrovna chystáte natrhat kopřivy do velikonoční nádivky, vězte, že tato tradice souvisí s židovským svátkem Pesach, který připomíná vysvobození židů z egyptského otroctví.
Při slavnostní pesachové večeři zvané Seder židé jí různé symbolické pokrmy, například opečenou kost, vejce natvrdo, macesy, sladkou směs zvanou charoset a také hořké byliny. Místopředsedkyně Společnosti křesťanů a Židů Ruth Weiniger o významu hořkých bylin říká:
„Při Pesachu se používají různé hořké byliny, takzvaný maror, což doslova znamená hořké, a je to záležitost hodně kulturní podle oblasti, ve které to Židé zrovna dělají. Takže to můžou být třeba části čekanky.“
K tomu botanik Jiří Sádlo dodává:
„Celá ta věc vznikla v úplně jiných klimatických podmínkách a k nám se přenesla. Tím pádem je mimo pomyšlení, že by na to existoval nějaký jednotný předpis.“
A co hořké byliny na pesachové míse vlastně symbolizují, vysvětluje Ruth Weiniger:
„Na to jsou různé názory, obecně se má za to, že symbolizují hořkost otroctví v Egyptě. Pro některé případně symbolizují hořkost diaspory, hořkost exodu, další zase říkají, že hořkost života. Nabízejí se i další výklady. Je ale předpis sníst je společně s tím beránkem.“
Hořké byliny jsou jednou z částí svátku Pesach, které přešly do křesťanské tradice. Pro velikonoční tabuli je například typická nádivka z kopřiv.
„My jsme u té akce měli podtitulek Pro židy na Seder, křesťanům do nádivky, tak tam to třeba může být i ta alchemilka – kontryhel rosička, která roste spíš v těch vyšších polohách, a může to být třeba i pampeliška, která se dá jíst syrová a která by se i na Pesach velmi hodila, protože má takovou výrazně hořkou chuť. Ty zelené byliny na Zelený čtvrtek jsou považovány i z kulturních dějin za odkaz právě k tomu pesachovému večeru, který slavil Ježíš před tím, než byl zatčen.“
Bylinné doporučení má i botanik Jiří Sádlo:
„Určitě už teď lezou pampelišky a ty mladé listy ještě nejsou tolik hořké, až později začnou být silně hořké, ale teď to ještě nemá tolik šťávy. Kdybychom se teď šli podívat, jak to vypadá za Athénami, nebo jmenovitě nad Athénami, protože to se musí vylézt pěkně do kopečka, tak touto dobou Řekové chodí na pampelišky do salátku, a to ne proto, že mají ekonomickou krizi, ale proto, že to je zatraceně dobré. Oni si té jemné hořkosti nesmírně považují a každý jde zpátky a má malinkou krabičku natrhaných pampeliškových lístků, protože ty pampelišky tam jsou docela vzácnost. To si pak dají k večeři jako salátek. Takže pampelišky určitě. Potom zkuste, a to vypadá naprosto barbarsky, jíst fialkové květy od fialky vonné, třeba i dohromady s nějakým normálním listovým salátem. Ta fialka ještě v octě pustí vůni a chutná neskutečně dobře.“
Z dalších hořkých bylin lze jmenovat vachtu zvanou hořký jetel, dále zeměžluč nebo pelyněk pravý.
