Malba ikon technikou vaječné tempery je překvapením i pro zkušené výtvarníky
Prázdniny se chýlí ke konci a nový školní rok přinese i nabídku řady vzdělávacích kurzů. Patří k nim i kurzy malby ikon, při které se používá starobylá technika vaječné tempery s přírodními pigmenty. Kurzy ikonopisectví vede lektorka Sylva Novotná ve svém ateliéru nedaleko Olomouce, ale také v Praze v ateliéru Praga Prima, anebo v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského.
„Tak jsme získali tedy separovaný čistý žloutek, a ten doplníme o několik kapek octa, například bílého vinného octa. Dejme tomu, že na ten jeden žloutek dáme něco jako tři kapky a doplníme to destilovanou vodou přibližně v objemu, který se odhadem rovná jednomu tomu žloutku.“
Ukazuje výtvarnice Sylva Novotná, jak se připravuje emulze pro vaječnou temperu. Emulze se smíchává s barevnými přírodními pigmenty, které jsou v podobě prášku, a směs se pak tře na skleněné podložce skleněným třidlem.
„Ta samotná práce s barvou je pro mnohé velikým překvapením, třeba i pro ty, kteří se nějakému způsobu výtvarné práci věnovali, tak ta vaječná tempera, obzvlášť při použití těch práškových pigmentů, je něčím velice novým.“
Znalosti při tvorbě ikon získávala Sylva Novotná například v ikonopisecké škole v pravoslavném klášteře Trojicko-sergijevská lávra v Rusku. Dnes je předává zájemcům v Česku.
„Já jsem se začala zabývat pořádáním kratších několikadenních kurzů pro zájemce o ikonopis z toho důvodu, že jsem reagovala na takovou potřebu, kdy se na mě lidé obraceli s takovýmto druhem zájmu. A také to vzniklo jako reakce na určité otázky od lidí, které nebyly jenom teoretického rázu, ale ti lidé si chtěli sami tu techniku vyzkoušet, něco si u toho prožít.“
K malbě ikon se používají kuní a veverčí štětce.
„Práce na ikoně má svoji posloupnost, která začíná přípravou desky – toho podkladu, pak navazuje kresba, zlacení a na závěr práce s barvou. V kurzech se většinou věnujeme pouze té malbě, kdy já desku a veškeré podklady připravím předem, protože se jedná o práci časově dosti náročnou, tak chci, aby ti účastníci měli možnost se koncentrovaně zaměřit na nějaký ucelený úsek a aby měli nějaký svůj zážitek ze svojí koncentrace, ze svých vlastních chyb, které si udělají na své vlastní ikoně a tu si pak odnesou domů a mají z ní radost.“
A protože tvorba ikon je spjata s křesťanskou spiritualitou, každý den je práce zahájena modlitbou ikonopisce.
„Mou snahou je i to, aby ti lidé, když přijdou, mohli zažít ten rozdíl, jaké to je ten obraz tvořit nejen ve smyslu nanášení barev, ale všímat si i vnitřního rozpoložení, své vlastní psychiky, jak se v tom obrazu odráží, aby mohli případně prožít i takovou jednoduchou věc, jako že dělám jen jednu věc, děláme právě teď jenom tenhle tah štětcem, teď právě se zaměřuji jenom na tuto jednu barvu, na tuto jednu plochu. Myslím si, že v dnešní roztěkané době je to pro mnohé vzácná příležitost.“
Ikona je totiž vyjádřením modlitby a k modlitbě směruje.
