7. března  2015 v 09:05  rubrika: Mezi nebem a zemí

Masarykův vztah k náboženství

Právě dnes (7. 3.) uplynulo 165 let od narození Tomáše Garrigua Masaryka. V rozhovorech s Karlem Čapkem Masaryk rád zdůrazňoval, že hledisko, kterým poměřuje svá rozhodnutí, je pod zorným úhlem věčnosti. Sám na sebe kladl vysoké morální nároky, a jak říká církevní historik Jaroslav Šebek, „tento jeho důraz na morálku mu pak přinesly velké sympatie a popularitu jako prezidentovi republiky.“ A jaký byl Masarykův vztah k náboženství?

Tomáš Garrigue Masaryk se narodil v roce 1850 v Hodoníně a od útlého dětství byl svou matkou vychováván v katolické víře. I když se později s katolickou církví rozešel a vedl s ní ostré polemiky, přesto v něm něco z matčina poselství zůstalo, jak říká Jiří Vogel z Husitské teologické fakulty.  

„On často nazýval svoji víru jakousi dětskou katolickou vírou. On tím pravděpodobně myslel, že má odmalička, jak někdy říkával, od své maminky zděděnou takovou prostou osobní, intimní víru v Boha a vztah s Bohem.“  

O vztahu Masaryka k náboženství hovoří také historik Jaroslav Šebek.  

„On bral náboženství především jako určitý etický imperativ. Ale měl velké problémy s tou institucionální podobou náboženství, konkrétně s katolickou církví. On více inklinoval spíš k těm protestantským tradicím a přičinil se o to, že tou oficiální tradicí, na které stála československá státnost po roce 1918, byly reformační tradice, husitství a odkaz Mistra Jana Husa, Jana Ámose Komenského... A samozřejmě pak z toho institucionálního hlediska církevního měl Tomáš Garrigue Masaryk nejblíže k Českobratrské církvi evangelické, která vzniká v roce 1918.“  

Na Masarykův vztah k víře měla vliv i jeho manželka Američanka Charlotta Garriguová, která ze Spojených států přinesla svobodomyslnější pohled na náboženství. A jak říká Jaroslav Šebek, Masaryka inspiroval i americký model odluky církve od státu.  

„On se klonil k možnosti odluky církve od státu v duchu americké ústavy, nikoliv třeba podle vzoru Francie, kde ta odluka byla velice dramatická, ale v duchu amerického modelu soužití – partnerského soužití církve a státu, k němuž se v podstatě my teď nějakým způsobem dostáváme. Ten kooperativní model už byl navrhován už v roce 1918, 1920. Ale tehdy nebyl přijat hlavně s ohledem na velmi složitou politickou situaci na Slovensku, kde tento model odluky církve od státu nebyl s pochopením přijat.“  

A jak uvádí Jiří Vogel, za klíčovou postavu českých dějin považoval Masaryk Mistra Jana Husa.  

„Podle Masaryka z Husa vychází česká reformace a svým způsobem i národní obrození, které je pokračováním české reformace. Na Husovi Masaryk stavěl ten svůj ideál humanitní, který někdy nazývá také ideálem bratrským. A pod tímto pojmem míní, že ten humanitní ideál pramení v duchovním životě a vymezuje cíl a smysl lidského života jako etický život, jako jednotu pravdy, kterou jsme poznali, a jednotu našich činů.“  

Coby prezident si Masaryk uvědomoval význam duchovních tradic pro život národa, jak popisuje Jaroslav Šebek.  

„Například v roce 1929 podpořil i konání oslav k svatováclavskému miléniu, právě aby ukázal i to, že rozvoj národa souvisí i s tou jeho morální i duchovní vyspělostí.“  

To potvrzují i slova Jiřího Vogela:  

„Ona je sice pravda, že Masaryk přestoupil z katolické církve do evangelické, a že na některých místech píše například, že katolická církev je nereformovatelná. Ale na druhé straně on oceňoval dílo celé řady katolických duchovních. Velice si vážil katolických obrozenců, zejména Dobrovského, a o tom píše i po svém přestupu do evangelické církve.“  

Členem Českobratrské církve evangelické zůstal Masaryk až do konce svého života; byl však jen členem pasivním a na bohoslužby chodil velmi zřídka. 

Autor:  Jana Šustová
Pořad: Mezi nebem a zemí  |  Stanice: Rádio vašeho kraje
Čas vysílání: sobota 09:04  |  Délka pořadu: 56 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas