Na Bílou sobotu křesťané přemýšlejí, jaké by to bylo, kdyby Bůh nebyl
Křesťané mají za sebou Zelený čtvrtek i Velký pátek, dny, kdy si připomínají, že byl Ježíš zrazen a ukřižován. Zítra budou slavit jeho zmrtvýchvstání. Co pro ně ale znamená dnešní den – Bílá sobota?
Bílá sobota je pro křesťany specifický a smutný den, vysvětluje kněz Miloš Szabo.
„Ten smutek v liturgii je naznačen tím, že se neslouží mše. Žádný kněz nesmí sloužit mši, protože si připomínáme, že Kristus zemřel a až do toho vzkříšení, do okamžiku, kdy apoštolové objevili, že je hrob prázdný, tak i my bychom měli být jakoby vyprázdněni. Proto je svatostánek v kostelech otevřený, neuchovává se tam žádný kalich s hostiemi. V mnoha kostelech Je Boží hrob, socha, která připomíná pohřbeného Ježíše.“
Dnes už prý Bílá sobota často ani mezi křesťany není vnímána tak silně jako dřív.
„Nepracovalo se na polích, nepracovalo se se zvířaty, udělaly se pouze ty nejnutnější práce a podstatou Bílé soboty bylo skutečně být s Bohem, jakoby smutnit, nebo uvědomovat si, jaké by to bylo, kdyby Bůh nebyl, jaké by to bylo, kdyby Ježíš nevstal z mrtvých.“
Návštěva kostela během Bílé soboty má mimořádnou atmosféru a stojí za to. Většina kostelů bývá otevřená, zve Miloš Szabo:
„Ta prázdnota a ticho by v nás mělo evokovat touhu po Bohu, touhu po Vzkříšení, tedy po tom všem, co následuje večer.“
Právě v noci totiž nastává zlom a tmu vystřídá záplava světel.
„Začínáme žehnáním ohně. U kostela se připraví hranice a do té tmy se najednou rozzáří ten plamen, To je symbolika té radosti, naděje, která se najednou objevila v srdcích těch apoštolů, když najednou objevili, že vstal z mrtvých. Takže to světlo je symbolem naděje a ti, kteří pak chtějí, tak si z toho požehnaného světla rozsvěcují svíčky a pak je v té tmě nesou do kostela a každý, kdo drží tu svíci v ruce, by si mohl uvědomit, že stejná radost, naděje ale i odvaha s tím světlem jít by měla být i v jeho životě, v jeho srdci.“
Také ticho Bílé soboty nahradí jásot, zpěv, hudba…
„Do velikonočních obřadů, které jsou v noci ze soboty na neděli od toho Zeleného čtvrtku, by neměly hrát varhany, neměla by znít hudba v kostele, a právě po té, co zahájíme tu bohoslužbu bohoslužbou světla, zpívá se exultet, to je taková dlouhá, ale radostná píseň, poté, co se přečte část židovských příběhů očekávání židovského lidu, tak kněz zaintonuje, zazpívá Sláva Bohu na výsostech a v tu chvíli by se měl kostel rozsvítit a ozvou se opět varhany, ten jásot, ta hudba, ten zpěv by měl vyjádřit to, že není smrt, ani smutek, ani žádná bolest v životě věřícího člověka tou konečnou.“
Dodává kněz Miloš Szabo.
