14. března  2015 v 09:05  rubrika: Mezi nebem a zemí

Nový památník Brána nenávratna před nádražím Praha-Bubny připomíná transporty 50 tisíc Židů do koncentračních táborů

Odhalení sochy „Základní kolej“ před nádražím Praha-Bubny, odkud bylo 50 tisíc Židů deportováno do Terezína. Monumentální objekt sochaře Aleše Veselého symbolizuje Jákobův žebřík - Foto: Jana Šustová

Odhalení sochy „Základní kolej“ před nádražím Praha-Bubny, odkud bylo 50 tisíc Židů deportováno do Terezína. Monumentální objekt sochaře Aleše Veselého symbolizuje Jákobův žebříkFoto: Jana Šustová

Na 50 tisíc českých Židů bylo za holocaustu deportováno do koncentračních táborů z vlakového nádraží Praha-Bubny. V jeho prostorách by měl být během tohoto a příštího roku vybudován Památník ticha, který tyto události nejen připomene, ale vytvoří i prostor pro veřejný dialog o dědictví holocaustu a stane se moderním centrem pro novodobou historii. Tento týden byla před budovou nádraží odhalena pozoruhodná socha, která je prvním reálným krokem projektu přestavby železniční stanice spojené s historií pražských židovských transportů.

Brána nenávratna – tak nazval monumentální památník před pražským nádražím Bubny jeho autor, významný český sochař Aleš Veselý. Objekt má podobu dvacetimetrové kolejnice vedoucí k nebi, což kromě připomínky transportů Židů po železnici do koncentračních táborů má i další symboliku.  

Přeživší holocaustu u sochy „Základní kolej“ před nádražím Praha-Bubny - Foto: Jana Šustová

Přeživší holocaustu u sochy „Základní kolej“ před nádražím Praha-BubnyFoto: Jana Šustová

„Ve chvíli jejího vztyčení se okamžitě naskytla paralela s Jákobovým žebříkem. Potom, když jsem počítal, kolik se tam vejde pražců, tak jsem ke svému překvapení zjistil, že 36, takže tím pro mě vzniká další symbolika – lamed vav – to znamená legenda o 36 spravedlivých, kteří drží tíhu světa na svých bedrech. Je v tom ještě několik dalších rovin – je to zároveň bránou, což vzniklo až během té práce, kdy jsem si uvědomil, že je důležité, aby to bylo průchodné, že je tam velmi důležitý právě ten osudový moment. Prostě ta věc, i když ty prostředky jsou velmi jednoduché, je vlastně strašně složitá.“  

Říká autor památníku Aleš Veselý. A ministr kultury Daniel Herman k jeho dílu dodává:  

„Myslím si, že tento Jákobův žebřík, který jde až k samotným kořenům biblického poselství, ukazuje ke sférám, ke kterým je dobré zvednout hlavu. Ukazuje tam, kam směřují věže našich chrámů a synagog. K hodnotám, které svoji trvanlivost ukázaly. Tak jako směřuje nahoru, tak má své kořeny hluboce zapuštěné i dolů – a z nich je třeba žít. Vím, o čem hovořím, protože řada mých blízkých příbuzných po těchto kamenech šla na cestu, která vedla k prahu mezi časem a věčností.“  

Jeden z duchovních otců právě vznikajícího Památníku ticha na nádraží Praha-Bubny je filmový dokumentarista a ředitel Památníku Šoa Praha Pavel Štingl. Při pondělním slavnostním odhalení památníku přečetl dopis Evy Erbenové, která žije v Izraeli:  

Pavel Štingl, ředitel společnosti Památník Šoa Praha - Foto: Jana Šustová

Pavel Štingl, ředitel společnosti Památník Šoa PrahaFoto: Jana Šustová

„Milý Pavle,
socha je nádherná, v pondělí tam budu s Vámi v duchu (píše z města Aškelon v Izraeli, kde bydlí). Nebudu to zrovna já, ale bude to desetiletá holčička, která dostane číslo 673L, transport 11. prosince roku 1941. Vynořuje se mi vzpomínka, jak maminka vyndala deku z baťohu a položila ji na zem, a já jsem si na ní sedla. Byla hrozná zima.
Když dnes vidím ty moje rodiče a tu holčičku – jak bezmocní jsme byli? Jak světem zrazení? V tom transportu nás bylo 868 lidí, a přežilo 131. Ach, proč se to stalo? My vzpomínáme, ale mrtví žalují!
Líbá Eva.“  

Jedním ze tří hlavních partnerů projektu Památník ticha je Centrum současného umění DOX. Slovo má jeho ředitel Leoš Válka.  

„Pro nás je tohle symbolický začátek, protože cílem je přebudovat nádraží Bubny na památník a centrum ticha. A to ticho je ticho mlčící většiny a my se chceme zabývat právě tím mlčením té pasivní většiny, protože pieta nestačí. Pieta je samozřejmě dobrá, ale největším problémem byli a jsou lidi, kteří nechtějí problémy. Ale dnešní svět ukazuje, že máme obrovský problém a za vším jsou vždy konkrétní lidé. Potřebujeme lidi, kteří jsou ochotni komplikovat si život.“  

Přeživší holocaustu Toman Brod před nádražím Praha-Bubny, odkud bylo deportovány 50 tisíc Židů do ghetta Terezín - Foto: Jana Šustová

Přeživší holocaustu Toman Brod před nádražím Praha-Bubny, odkud bylo deportovány 50 tisíc Židů do ghetta TerezínFoto: Jana Šustová

Odhalení památníku se zúčastnila dvacítka přeživších holocaustu. Se svou vzpomínkou na transporty z bubenského nádraží se podělil Toman Brod.  

„Má chmurná vzpomínka začíná právě na tomto místě. Koncem července 1942 jsme obdrželi výzvu, abychom nastoupili do transportu – moje matka, můj bratr a já. Můj otec zemřel ještě před válkou. A v pátek 28. července 1942 jsme přišli na toto nádraží. Pro mojí matku a pro mého bratra byly jejich kroky touto pražskou ulicí poslední v jejich životě.“  

Památník ticha Bubny by měl být otevřen na podzim roku 2016, kdy uplyne 75 let od prvních transportů Židů z Prahy. 

Autor:  Jana Šustová
Pořad: Mezi nebem a zemí  |  Stanice: Rádio vašeho kraje
Čas vysílání: sobota 09:04  |  Délka pořadu: 56 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas