O vzestupu, pádu i tajemném odkazu templářů

Non nobis, Domine, non nobis, sed Nomini Tuo da gloriam.
(Ne nám, Pane, ne nám, ale svému jménu dej slávu.)

Žalm 115:1 se stal mottem Chudých rytířů Krista a Šalamounova chrámu, tedy templu. Odtud tedy templáři. V době největší moci měli ve zbrani až 20 tisíc mužů… Spravovali královské pokladny v Paříži i v Londýně. Na počátku ovšem neměli chránit majetky, ale životy…

Pokračuje velký znalec Templářů, prof. Libor Jan z Historického ústavu Filosofické fakulty Masarykovy Univerzity Brno:

„Tím prvotní úkolem byla ochrana poutníků v období po 1. křížové výpravě. Tehdy bylo vytvořeno Jeruzalémské království a z Evropy začaly proudit další poutníci. Rejdaři, kteří na tom ohromně vydělávali, je přiváželi do přístavu Jaffa. A odtud vedl takový rizikový úsek, kterým bylo třeba se přesunout pěšky nebo na nějakých zvířatech do horského a polopouštního Jeruzaléma. A na téhle cestě pravidelně křesťanské poutníky přepadávali Beduíni, kteří už tam tehdy kočovali, anebo přímo jednotky z Egypta."

A k druhé křížové výpravě už byli Templáři elitní vojenskou silou. Současně si Chudí rytíři Krista, kteří koncem 12. století už nebyli zdaleka chudí, začali dělat nepřátele. V Západní Evropě se tehdy prý říkalo: „Pije jako Templář!“

„Templáři totiž dokázali ty své současníky popuzovat. Oni nebyli moc vzdělaní, ale byli jako řád bohatí, získali spoustu majetku a byli to šlechtici. To znamená, že se i u nich projevovaly prohřešky běžné i u dalších mužských řádů," říká prof. Jan.

Rytíři Krista byli nakonec obvinění z hereze, popírání Krista a jako řád byli zrušeni papežským výnosem roku 1312. Poslední 23. velmistr Jacques de Molay byl dva roky na to po přiznání na mučidlech roku 1314 upálen. Ale jejich jméno a sláva žije dodnes i na územích, kde jejich vliv nebyl žádný či pramalý. Uzavírá prof. Jan:

„Tady se na to musíme dívat realisticky. U nás měli Templáři minimální statky. V Čechách to byly nějaké dvě ‚komendy' v Praze-Uhříněvsi a na Moravě v Čejkovicích. A postavili si tam také jen malý hrad Templštejn; patřilo jim kus kolonizačního území na Vsetínsku."

A co spiklenecké teorie o pokračování templářského řádu v různých zednářských ložích? S touto otázkou jsem oslovil autora knihy o templářích na Slovensku, Dr. MiloŠe Jesenského

„Je možné či v literatúre, alebo na internete nájsť akoby zoznam templárskych veľmajstrov, ktorý teda nekončia smrťou Jacquesa de Molay. Treba povedať, že určitý racionálny základ tejto predstavy spočíva v tom, že v Škótsku a Anglicku, Templári pretrvávali aj po zrušení rádu, a v niektorých prípadoch by sa mohlo naozaj jednať o prepojenie templárskej tradície s tou slobodomurárskou."

Uznává ředitel Kysuckého muzea v Čadci, Dr. Miloš Jesenský.