Příběh Židovského muzea ve Vídni
U příležitosti květnových oslav 70. výročí konce 2. světové války se teď vydáme do Židovského muzea ve Vídni, které je vůbec nejstarším židovským muzeem na světě. Jeho existenci však v roce 1938 ukončili nacisté a muzeum opět vzniklo až o 50 let později. Dnes je hojně navštěvovaným centrem setkávání lidí různých národností, kterým nabízí nejen poutavou stálou expozici a přechodné výstavy, ale i restauraci s židovskou kuchyní, programy pro školy a mnoho dalšího.
Židovské muzeum ve Vídni sídlí ve dvou budovách v centru města. Za jakých okolností vzniklo, popisuje jeho ředitelka Danielle Spera.
„Židovské muzeum ve Vídni je první židovské muzeum na světě, bylo založeno v roce 1895 vídeňskými Židy, kteří si v té době chtěli vytvořit místo k setkávání, kde se budou moci potkávat s lidmi podobných názorů i z řad ne-Židů. Musíme si uvědomit, že to tehdy byli umělci, vědci, lékaři, kteří se setkávali, aby vytvořili místo pro dialog, ale také proto, aby sbírali a vystavovali judaika. Tím to začalo a v průběhu desetiletí tak vznikla velmi hezká sbírka, která byla ale v roce 1938 zničena. Tehdy nacisté to muzeum zavřeli a všechny objekty zabavili.“
Jednalo se o 7-8 tisíc sbírkových předmětů, jejichž válečný osud byl následující:
„Objekty víceméně zmizely v depozitářích různých vídeňských muzeí, ale zčásti byly také využity pro jednu antisemitskou výstavu, která probíhala v Přírodovědeckém muzeu. Tam byly některé z těchto předmětů vystaveny v antisemitském kontextu. Po válce se tyto objekty postupně zase objevily, ale dnes máme zpět jen polovinu z nich.“
Současný sbírkový fond popisuje ředitelka Židovského muzea ve Vídni takto:
„V současnosti máme 25 tisíc objektů, máme nejen sbírku prvního židovského muzea, respektive toho, co z ní zbylo, ale pečujeme také o sbírku Izraelitské náboženské obce (Israelitische Kultusgemeinde Wien), což jsou objekty, které se dochovaly z chrámů, které byly zničeny v roce 1938. Je to vlastně jen malý zbytek z toho, co tam tehdy bylo.“
Ve sbírce jsou například vidět kovové ozdoby na Tóru, které byly částečně roztaveny při požáru synagog během listopadových pogromů roku 1938. A dále Danielle Spera popisuje nejvýznamnější poválečnou část sbírek.
„Pak máme velmi významnou část sbírek, která pochází od sběratele Bergera. Max Berger byli přeživší šoa (holocaustu), který pocházel z Haliče a po válce přišel do Vídně. Ztratil celou svou rodinu, ale usadil se tady ve Vídni a velmi záhy začal sbírat židovské předměty – judaica. To znamená, že chodil do bazarů a kupoval je. Za prvé chtěl zabránit tomu, aby se tyto předměty dostaly do cizích rukou, které by je mohly zneužít k nějakým nekalým účelům. A za druhé chtěl vybudovat sbírku jako vzpomínku na své zavražděné příbuzné. To je velmi významná část naší sbírky, jedná se o naprosto specifické předměty, které pocházejí z oblasti Rakousko-Uherské monarchie – to je těžiště té sbírky. Jsme rádi, že tuto sbírku dnes máme v Židovském muzeu. Dostali jsme i části jiných sbírek a samozřejmě také stále nakupujeme sbírkové předměty.“
A to není zdaleka všechno, jak říká ředitelka muzea Danielle Spera.
„Asi je ještě potřeba dodat, že mám poměrně velkou knihovnu, která čítá téměř 50 tisíc svazků, takže i to patří k našim sbírkám.“
A ještě jedno je potřeba dodat – totiž to, že 2. světová válka existenci Židovského muzea ve Vídni na dlouho zmařila a muzeum bylo znovu založeno až v roce 1988. To je však téma na další vyprávění.
