Ve filmu Táhni do pekel vystupují členové francouzské kočovnické skupiny Jenišů
Střílečky jako ve westernu, honičky v rychlých autech jako v detektivce, a přitom zcela podle skutečných událostí a také se zajímavým etnografickým a náboženským rozměrem a vynikající kamerou. Hovoříme o francouzském filmu Táhni do pekel, který měl předpremiéru na filmovém festivalu Febiofest a od 2. dubna vstoupí do českých kin. Odehrává se v prostředí francouzské kočovnické skupiny Jenišů a vystupují v něm skuteční členové komunity.
Režisérem filmu Táhni do pekel je Jean-Charles Hue, který mezi Jeniši natáčí už 18 let a má mezi nimi své rodinné kořeny. I když v jejich jazyce a tedy i ve filmu zaznívá řada romských slov, Jenišové se od Romů liší.
„Jenišové, jak vidíme ve filmu, mají světlou kůži, světlé oči a často také blonďaté vlasy, což je pravý opak Romů, kteří žijí tady. A to proto, že Romové přišli do Evropy z Indie v 9. až 11. století, zatímco Jenišové pocházejí ze střední Evropy a ne z Indie, takže je nelze považovat za Romy. Ale od 17. století přijali romský kočovný styl života a to ze stejného důvodu jako Romové, protože to třeba byli zemědělci, kteří ztratili svou půdu, po porážkách v bitvách nebo kvůli hladu a tak podobně. Začali kočovat a z těch, kteří tuto cestu neopustili, vznikla etnická skupina Jenišů.“
Říká režisér Jean-Charles Hue a přidává vyprávění o soužití Romů a Jenišů.
„Po dlouhou dobu tyto dvě skupiny žily vedle sebe a navzájem se nenáviděly. Jenišové jsou blonďatí, zatímco Romové jsou snědí a navzájem se nesnášeli a dokonce se zabíjeli. Ale v 50. letech evangelikální víra Romů přispěla k jednotě mezi těmito skupinami v náboženských otázkách. Začali se stýkat, tolerovat se a dokonce mezi sebou uzavírat manželské svazky. Takže poslední dvě až tři generace se tyto dvě skupiny kočovníků mísí a může se stát, že dnes třeba nějaký mladý člověk má za babičku Romku s tmavou pletí a dědečka Jeniše se světlou pletí.“
Hlavním hrdinou filmu Táhni do pekel je Fred, který se po 15 letech vězení vrací ke své rodině do kočovnické kolonie na kraji Paříže. Záhy se s bratry vydá na velkou loupež nákladu mědi. Ve filmu Táhni do pekel je vykreslen spíše jako zločinec, ale v jeho životě došlo k obratu, který režisér Jean-Charles Hue zdokumentoval ve filmu Bavorák Páně.
„Od té doby, co se setkal s andělem, s tím Božím poslem, jak říká, radikálně změnil svůj život. To bylo přibližně před deseti lety. A to bylo i důvodem, proč se rozhodl vystupovat ve filmu, protože chtěl vyprávět tento příběh. Chtěl, abychom společně vyprávěli, jak se změnil, jak se setkal s andělem. A co dělá dnes? Ještě se nenechal pokřtít, protože to bere velmi vážně. Věří tomu, že když se dá pokřtít, budou mu odpuštěny všechny hříchy, ale kdyby po křtu dál hřešil, tak to s ním zůstane až do konce života. On ví, že ještě někdy hřeší. Ale co už naopak nedělá, je, že už nekrade auta, nekrade v obchodech, toho už zanechal. Dnes se zabývá tím, že například koupí levný kamion, opraví ho a vylepší a pak ho prodá. Takže takhle obchoduje a nedělá nic ilegálního.“
Dnes už má Fred rodinu, která je pro něj velmi významná.
„Má malou dcerku, která se narodila asi před rokem a půl, takže pořád zůstává se svojí rodinou, což je pro něj nejdůležitější. A kromě rodiny je pro něj ještě důležitý film. Zrovna před několika dny mi volal a připomínal mi, že chce pokračovat v práci a natáčet. Co se týče náboženství, dnes preferuje svůj vlastní vztah s Bohem mimo náboženství. Udržuje si radši svůj jednoduchý vztah s Bohem, než aby se dal pokřtít a přijal náboženství.“
I když Fredovo obrácení ve filmu Táhni do pekel vidět není, i přesto jsou v něm záběry na evangelikální bohoslužby a na křest nejmladšího účastníka Fredyho loupežné noční jízdy.
