Synagogy Čech, Moravy a Slezska – 1. díl
Praha - 1. část. Nejstarší památky: Staronová synagoga, židovské město (Josefov), Pinkasova synagoga, Starý židovský hřbitov. Průvodci jsou ředitel Židovského muzea v Praze dr. Leo Pavlát a historik téhož muzea dr. Arno Pařík. Při bohoslužbě ve Staronové synagoze konané ke svátku Purim zpívají kantor Viktor Feuerlicht a členové pražské Židovské obce. V krátkém sestřihu z přímého přenosu "Každý člověk má své jméno" z Pinkasovy synagogy v roce 1999 účinkují vrchní pražský a zemský rabín Karol Sidon, Jiří Ornest, Viktor Feuerlicht a hosté, kteří předčítali jména českých, moravských a slezských Židů, zemřelých za holocaustu. Další synagogální zpěvy přednese rabín Jehuda Ješarim. Všechny snímky natočil Český rozhlas 3 - Vltava. Zvuk Tomáš Zikmund a Jiří Flossmann. Střih Ivana Možná a Helena Bielanová. Produkční spolupráce Monika Jiřelová. Připravila a uvádí Vladimíra Lukařová.
Celý pořad si můžete poslechnout na této stránce, z kapacitních důvodů jsme však byli nuceni zvuk rozdělit na dvě části.
V průběhu natáčení na Starém židovském hřbitově začalo pršet. Kapky, dopadající na deštníky, "slyší" také naše mikrofony. Nevadí. Pokračujeme dále kolem zdi Pinkasovy synagogy cestou, kam turisté nesmějí. Je tu klid, hluk velkoměsta sem doléhá jen tlumeně. Malebné místo. Přestává pršet. Sluneční paprsky pronikají stromy a ozařují náhrobky - bílé, narůžovělé, růžové, červené, šedé i docela černé. Hebrejské písmo je někde čitelné lépe, jinde hůře.
"Je to otevřená kamenná kronika židovského života u nás," říká můj průvodce ředitel Židovského muzea v Praze dr. Leo Pavlát. "Starý židovský hřbitov je jednou z nejvýznačnějších památek Židů v Evropě. Pohřbívalo se zde téměř 350 let až do roku 1787. Nejstarší náhrobek Avigdora Kary pochází z roku 1439. Najdeme tu přibližně 12 000 náhrobních kamenů, ale pohřbených je zde mnohonásobně více, kolem 100 000. Kameny jsou na sebe nakupeny, natlačeny, někdy jeden zcela zakrývá druhý, jsou nakloněny, opírají se o sebe. Podle odhadů je zde až 9 pohřebních vrstev. Když se tady tím oknem podíváme do Pinkasovy synagogy, tak máme pocit, že jsme jako by v prvním patře, že hledíme ze shora dolů. To je právě výška těch vrstev, o které se hřbitov zvedl. Tak vznikly i pahorky, které vidíme kolem sebe. Je to krásné místo, když je pokryto sněhem, když je plné listí, když je zde rozkvetlá tráva a stromy. Hebrejsky se hřbitov řekne bejt chaim - dům života, neboť smrt je pro Židy bránou k životu ve světě budoucím..."
Zastavujeme se u náhrobků významných rabínů včetně proslulého rabiho Löwa (dožil se 97 let) a dalších představitelů židovské obce. Vinný hrozen, konvička, žehnající ruce, zvířecí motivy, kniha, harfa - z těchto symbolů může návštěvník poznat, kdo je zde pohřben. Vstupujeme na trávu mezi náhrobky, překračujeme provazy, ohraničující tuto část hřbitova, a dostáváme se na trasu pro turisty. Míjíme dům pohřebního bratrstva (chevra kadiša) s balkónkem pro chazana, který odtud přihlížel pohřbům. Míříme k náhrobku Avigdora Kary. Ten ve své elegii "Všechna ta neštěstí" vylíčil pogrom, k němuž došlo v roce 1389 v pražském židovském městě. Viníci nebyli nikdy potrestáni.
Pražské židovské město a část jeho památek tvoří náplň prvního pořadu dlouhodobě plánovaného cyklu Synagogy Čech, Moravy a Slezska. Titul naznačuje budoucí obsah. Pokusíme se zaznamenat historii židovského osídlení na našem území, "zvuk" a atmosféru synagog, židovských hřbitovů a městských čtvrtí. Židovské obce napomáhaly rozvoji kraje, v němž sídlily, z jejich řad vzešli významní podnikatelé, vědci i umělci. I na ně bychom rádi postupně zavzpomínali. Mnohdy, žel, půjde jen o stopy po "zmizelých sousedech", kteří nepřežili holocaust.
Začínáme v Praze. Už teď je zřejmé, že pro ni jeden pořad stačit nebude. Volíme tedy nejprve nejstarší památky: Staronovou a Pinkasovu synagogu, židovské město (Josefov) a Starý židovský hřbitov.
Ulicemi rušného židovského města i Staronovou a Pinkasovou synagogou nás provází dr. Arno Pařík, historik z Židovského muzea. Staronová synagoga v gotickém slohu z konce 13. století je dodnes centrem života pražské Židovské obce. Vstupujeme vchodem z Pařížské ulice mimo proud turistů, a tak můžeme alespoň chvilku hovořit v relativním tichu. Každý, kdo vchází do hlavní lodi, má nad sebou nápis z biblické knihy Kazatel: "Boha se boj a jeho přikázání zachovávej. Na tom u člověka všechno závisí."
Pinkasovu synagogu nechala postavit významná rodina Horowitzů, která pozemek získala už v 15. století. Synagogu, nápaditě spojující sloh pozdní gotiky s renesancí, vybudovali Horowitzové na místě své dřívější soukromé modlitebny. Nápis v předsíni pochází z roku 1535. Dnes slouží Pinkasova synagoga jako symbolický památník 80 000 českých, moravských a slezských Židů, kteří se nikdy nevrátili z ghett, koncentračních táborů a pochodů smrti. Jejich jména jsou zapsána na zdech synagogy. 3 300 z nich jsme stihli přečíst v přímém přenosu, který jsme odtud vysílali v září 1999. I jim bychom chtěli věnovat Páteční večer, který vysíláme u příležitosti Dne památky obětí holocaustu 20. ledna od 20.00.
