Synagogy Čech, Moravy a Slezska – 6. díl
V šestém dílu cyklu Synagogy Čech, Moravy a Slezska podruhé navštívíme židovské památky na Moravě. Jedná se o následující místa:
Velké Meziříčí: Stará a Nová synagoga, židovská čtvrť, hřbitov pod Vrchovcem.
Dolní Kounice: barokní synagoga, zbytky ghetta, hřbitov na Šibeničním vrchu.
Ivančice: zbytky ghetta, synagoga, hřbitov podél Mřenkového potoka.
Třebíč: Zadní a Přední synagoga, židovská čtvrť u řeky Jihlavy, hřbitov nad městem.
Průvodcem je architekt Jaroslav Klenovský. Dále hovoří Ing. Josef Janíček z Městského úřadu v Ivančicích.
V pořadu zazní úryvky z „Pověstí z Velkého Meziříčí a okolí“, z „Kroniky Velkého „Mezeříčí“ z roku 1650, z nápisů v synagoze v Dolních Kounicích a báseň Jaroslava Vrchlického na židovském hřbitově v Ivančicích. Účinkuje Michal Pavlata.
Synagogální zpěvy přednese bývalý kantor brněnské Židovské obce Arnošt Neufeld, dále zazní lidové židovské zpěvy a skladby brněnských rodáků Ericha Wolfganga Korngolda a Pavla Haase.
Zvuk Tomáš Zikmund a Jiří Flossmann. Střih Ivana Možná. Produkce Monika Jiřelová. Připravila a uvádí Vladimíra Lukařová.
Článek z Týdeníku Rozhlas
Velké Meziříčí, Dolní Kounice, Ivančice, Třebíč – tato místa představí další pořad cyklu Synagogy Čech, Moravy a Slezska. Cyklus je naplánován zhruba na 15 let. Kromě synagog dokumentuje i bývalá ghetta a židovské hřbitovy a připomíná významné osobnosti židovských obcí, které se podílely na rozvoji krajů.
Stará synagoga ve Velkém Meziříčí slouží po rekonstrukci jako koncertní a výstavní síň. Novou synagogu mají v nájmu vietnamští obchodníci. Její stav je neutěšený…
Na židovském hřbitově ve Velkém Meziříčí stoupáme do prudkého kopce vysokou travou, křovinami a břečťanem až k horní zdi. V roce 1901 zde byl pohřben významný rabín Michael Weiner. Bílý kámen okolních náhrobků občas kradou nebo ničí vandalové.
„V roce 2009 nám na hřbitově v Uherském Ostrohu povalila skupina výrostků asi 70 náhrobků. Je to práce pořád dokola, něco opravíme, něco zase někdo zničí“, konstatuje náš průvodce architekt Jaroslav Klenovský.
Barokní synagoga v Dolních Kounicích je po své rekonstrukci laděna do béžovo-hnědého tónu. Vstupujeme portálem s rostlinným a ornamentálním dekorem a girlandou do předsíně s valenou klenbou s lunetami. Kolem kamenného kioru míříme do přísálí s křížovou klenbou a odtud do rozlehlého hlavního sálu. Hebrejské liturgické texty na stěnách obklopuje dekorativní výmalba. Jsme na Moravě a folklorní motivy jsou patrné i zde.
Před námi je svatostánek s Davidovou hvězdou, skříní na svitky Tór a deskami Desatera se zlacenými paprsky. Pastelové barvy prosvětlují i celý interiér. Synagoga má poměrně neobvyklé řešení ženské galerie. Z vedlejšího venkovního vchodu se dostáváme do její západní části. S protější stranou však propojena není, vede k ní pavlač s výhledem do okolí.
Před časem navštívil synagogu rakouský spolkový kancléř Bruno Kreisky, jehož předkové pocházejí z Dolních Kounic. Jsou pochováni na židovském hřbitově nad městem. Je odtud velkolepý výhled. Vstupuje se seshora a kolem novějších náhrobků z žuly lze dojít až k těm nejstarším v hluboké rokli.
Ještě hůře než Nová synagoga ve Velkém Meziříčí je na tom synagoga v Ivančicích z poloviny 19. století. Poslední ránu jí zasadil sklad podniku Klenoty. Kromě tzv. přepatrování ženské galerie tu po svém odchodu zanechal i nákladní výtah, rozvody všeho druhu trčící ze zdí a další necitlivé zásahy. Synagoga se snad ale rekonstrukce dočká.
Šplháme ke krovům do nízkého, rozlehlého půdního prostoru. Ten už opraven je, a tak dovnitř alespoň nezatéká. Kolem bývalé obřadní síně ivančického židovského hřbitova míříme k hrobkám, z nichž některé připomínají malé hrady s cimbuřím jako z dob Tudorovců. Jsou vhloubeny přímo do obvodové zdi. Asi nejkrásnější je náhrobek se dvěma lvy, stočeným hadem a korunou. V jižní části se nalézá 40 prostých náhrobků židovských obyvatel Ivančic, kteří zemřeli ve zdejším internačním táboře. Další rodiny nechaly na svůj náhrobek vytesat jména příbuzných, zavražděných v ghettech a vyhlazovacích táborech. Poslední zmínkou o nich je zpravidla datum transportu z Terezína.
Třebíč se svými židovskými památkami představuje unikát. Zařazení do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO tento fakt jen podtrhuje. Prohlídka obou zdejších synagog stojí opravdu za to.
Na ženské galerii Zadní synagogy čeká návštěvníky obrovský model třebíčského židovského města v roce 1850. Připomíná Langweilův model Prahy. Ten třebíčský „hovoří“ různými jazyky včetně holandštiny. Židovská čtvrť svými uličkami a barevně sladěnými domy nabízí malebnou procházku hned několika stoletími. Na všech židovských hřbitovech nás při tomto natáčení doprovází prudký vichr, občas i déšť, přírodní kulisy doplňuje šumění listí a potoků.
Třebíčský hřbitov z počátku 17. století – park a les v bezmála horském terénu – patří k největším u nás. Některé náhrobky jsou doslova „vrostlé“ do kmenů stromů. Nachází se jich tu zhruba 3000 – od nejmenších až po honosné hrobky. I početná židovská obec v Třebíči však válkou zanikla…
Pořady z cyklu Synagogy Čech, Moravy a Slezska vysílá Vltava každoročně ke Dni památky obětí holocaustu.
