Vatikánský archiv odhalil svědectví o nacionalismu střední Evropy v meziválečném období 20. století
Když se v roce 1881 poprvé otevřel tajný vatikánský archiv, byla to velká událost a impuls k založení historických ústavů mnoha států v Římě. Historikové a badatelé tak dostali příležitost ke srovnání interpretace vlastní historie s nejstarším a téměř neporušeným světovým archivem. A jak postupuje čas, tím více se blížíme do moderních dějin dvacátého století, do období kolem dvou světových válek, do období vzniku samostatného Československa.
Dvě desetiletí existence první Československé republiky se téměř časově shodují s pontifikátem Pia XI., který seděl na Petrově stolci od února 1922 do února 1939. Pius XI. je konfrontován s Mussoliniho pochodem na Řím a uzavírá dva konkordáty s totalitními režimy. V roce 1929 s italským fašistickým státem a v roce 1933 s nacistickým Německem, po nichž následuje obrovská deziluze z politického vývoje v Evropě.
Italský historik Tommaso dell´Era, odborník na totalitní režimy, na otázku týkající se politiky appeasementu evropských mocností a Vatikánu vůči fašismu a nacismu písemně odpovídá: „Rozhodnutí podepsat konkordáty s fašisty a nacisty objektivně položilo základ pomoci a podpory těmto dvěma režimům. A to v tom smyslu, že těmito dohodami byl souhlas katolíků posvěcen shora, to jest katolickou institucí, a za podmínky, že budou dodržována jednotlivá ujednání dohod. Pak i ten následný odpor proti nacismu byl omezen samotnou existencí konkordátu. Odpor proti nacismu byl mnohem tvrdší než proti fašismu, jelikož se jednalo o režim, který se snažil nastolit ideologii, která byla z mnoha pohledů pohanská.“
Archiv Státního sekretariátu Svatého stolce, tedy vatikánského ministerstva zahraničních věcí, obsahuje řadu dokumentů, které svědčí o monitorování dění ve střední Evropě, kdy narůstá nacionalismus až do své extrémní podoby nacismu. Archiv zásobují papežští vyslanci – nunciové mnoha zprávami z dobového tisku, diplomatickými depešemi, vlastními reporty popisujícími tehdejší politickou situaci v Německu, Rakousku a Československu. Z diplomatické korespondence lze vyčíst obavy z vypuknutí války, které nezabránily ani již zmíněné konkordáty, ani Mnichovská dohoda v září 1938.
Právě monitorování česko-německých vztahů, kontakty mezi Vatikánem a nejvyššími představiteli katolické církve v Československu, papežovy názory na osobnost Františka Kordače, prvního pražského arcibiskupa po vzniku samostatného státu, vytváří zajímavý úhel pohledu na naše prvorepublikové dějiny, dějiny katolické církve i samotného regionu střední Evropy.
