Žid málem světcem aneb Spor o Šimona Abelese v barokní Praze

10. prosinec 2011

Kdo byl Šimon Abeles? Jeho náhrobek najdeme v Chrámu Matky Boží před Týnem na Staroměstském náměstí v Praze, v levé boční kapli při pohledu na oltář. Latinsky je na něm vytesán Šimonův krátký dvanáctiletý život, setkání s křesťanstvím a popsána jeho násilná smrt, zázračná podoba těla a čerstvost krve ještě pět týdnů po ní, a pompézní pohřeb, kterého se mu jako mladému křesťanskému mučedníkovi dostalo. Psal se rok 1694. Šimon Abeles nikdy nebyl pokřtěn. A co víc, byl žid.

V pořadu Historie věčně živá připomínáme tento nevšední barokní příběh z Prahy s dozvuky po celé Evropě ještě v dalších staletích.

Historik Daniel Soukup z Oddělení pro výzkum starší literatury Akademie věd v ČR v pořadu tvrdí, že samotný příběh Šimona Abelese o jeho zájmu o křesťanství, setkání s jezuity a záhy poté záhadná smrt, z níž byl obviněn jeho bohatý židovský otec, je dnes spíše historická kuriozita pro turisty v Týnském chrámu. Přesto však dál zajímá i historiky. Z bohaté dokumentace k případu a textů k legendě o malém mučedníkovi se totiž lze dozvědět mnoho informací o životě v barokní Praze.

Sám Daniel Soukup je literární historik, a zajímají ho tak literární texty, letáky, kramářské písně a jezuitské divadelní hry, které po Šimonově smrti vznikaly – v Čechách, na Moravě, ale i v Německu, Itálii a Nizozemí. Tam vyšel ostatně i tisk v jidiš, který obrací naruby celou historku o Šimonovi, coby chlapci puzeném ke křesťanství a zavražděném pro tento zájem svým otcem z nenávisti k této víře. Z Šimona je náhle zlý, neposlušný chlapec a z otce Lazara ten, který zachraňuje pravou víru.

Podobný pohled na Šimona Abelese jako na zlobivé dítě v pubertě zaujímá ostatně i Marie Vachenauerová, která také v pořadu vystupuje. Letos jí v Německu vyšla kniha Der Fall Simon Abeles, v níž na základě pečlivého studia archivních materiálů (kterých, jak sama říká, je řada kartonů) vykresluje psychologii jednotlivých aktérů příběhu. Navíc jako vystudovaná fyzioterapeutka komentuje i nálezy na Šimonově těle při exhumaci.

Historika Lubomíra Novotného z Vědecké knihovny v Olomouci zase zajímá právní rovina případu. Je totiž pravděpodobné, že Šimonův otec a jeho společník Kurtzhandl byli z chlapcovy smrti obviněni a odsouzeni neprávem. Za vraždu byl v 17. století jediný trest: smrt. Záleželo ale na tom, co se dělo s tělem odsouzeného a popraveného po smrti. Nejpotupnější bylo nechat ho zemřít při lámání v kole – přesně tak skončil Löbl Kurtzhandl. Šimonův otec raději volil smrt vlastní rukou. Sebevražda je ovšem hříchem jak v křesťanství, tak judaismu, svědčí tedy o otcově zoufalství. Nebo jak naznačuje Lubomír Novotný, to nemusela být sebevražda. Jako historika ho zajímá ale i to, jak v 17. století fungovala v Čechách justice, soudní procesy, důkazní řízení a vyslýchání svědků.

Německé vydání knihy Případ Šimona Abelese

Případ Šimona Abelese vznáší mnoho otázek, které zůstávají nezodpovězené. Přináší ale také mnoho postřehů a ukázek každodenního života v barokní Praze, od obchodu, společenského života, fungování soudů až po soužití majoritní křesťanské společnosti s menšinovou židovskou komunitou.

A protože dominantní roli při ideologickém formulování toho, jak má ve své době příběh vyznít, sehráli jezuité z pražského Klementina, hraje v pořadu hudba Johanna Caspara Ferdinanda Fischera, který v té době bydlel na jezuitské koleji u Karlova mostu. Ale také o mnoho mladší jidiš píseň Abi gezunt v podání klezmerové skupiny Naches, nazpívaná Barborou Baranovou.

Spustit audio