V našem seriálu s portréty papežů 20. století dnes bude řeč o muži, který si po zvolení vybral stejné jméno, jako současný papež - tedy o Benediktu XV. Jeho období začalo v těžké době světového konfliktu, jaký do té doby lidstvo nepoznalo. A tato osobnost nenápadně přispěla k poválečnému uspořádání světa.
Zapomenutý papež, nebo velký vzor? Papež Benedikt XV. nastoupil na svatopetrský stolec krátce po vypuknutí první světové války a setrval na něm až do roku 1922. Válka poznamenala také většinu jeho pontifikátu. Tento malý, prý poněkud zakrslý muž byl bystrého a otevřeného ducha. Po svém předchůdci zdědil církev vnitřně rozbitou bojem proti modernismu. Přestože on sám se tažení proti němu zcela nevzdal, přestal v něm používat prostředky, které byly v rozporu s křesťanskou morálkou.
Benedikt XV. byl politickým papežem, což se během první světové války ukázalo jako velmi dobré. Snažil se zachovávat přísnou neutralitu, nicméně jeho mírové plány odmítaly obě válčící strany s poukazem na to, že jsou výhodnější pro druhou stranu. Papež vystoupil proti používání některých zbraní, např. bojových plynů, za což byl válčícími stranami kritizován. Vatikán se proto zaměřil především na humanitární akce, jako byla výměny zajatců, rozličné sbírky a vyhledávání pohřešovaných osob. Za tuto pomoc byl Benediktovi XV. postaven v roce 1921 v Istanbulu pomník.
Tento papež vystupoval proti válce v projevech i encyklikách. Už v té nástupní v roce 1914 označil za její příčinu nedostatek lásky, znevažování autorit a lačnost po majetku. 1. srpna 1917 pak zveřejnil konkrétní návrhy, jak dospět k trvalému míru. Chtěl omezit zbrojení a zřídit mezinárodní soud, který by řešil spory mezi státy. Jeho myšlenky sice zapadly, ale po půl roce se objevily ve čtrnáctibodovém plánu amerického presidenta Wilsona.
Toto jsou poslední slova, která pronese ve filmu Roberta Bressona "Proces Jany z Arcu" hlavní hrdinka na hranici. V roce 1920 Janu z Arcu Benedikt XV. kanonizoval.
Ve vnitrocírkevní oblasti bylo jeho nejdůležitějším činem vydání "Kodexu kanonického práva", ve kterém jsou patrné silné centralizační tendence. Např. biskupy může nadále papež jmenovat zcela podle své vůle.
Benedikt XV. se zaujatě věnoval Třetímu světu. V roce 1917 založil Kongregaci orientálních církví a v apoštolském listu "Maximum illund" klade o dva roky na to důraz na výchovu duchovenstva v koloniích a na úctu k národním kulturám a zvykům. Na základě tohoto listu byla přebudována celá katolická misijní práce.
Tento papež se pokoušel o zlepšení vztahů katolické církve se Židy. Když ho v roce 1917 navštívil vůdce sionistického hnutí Nahum Sokolow, pronesl směrem k Jeruzalému větu: "Ano, věřím, že budeme dobří sousedé."
Benedikt XV. zemřel nečekaně na zápal plic v lednu 1922. Přestože jeho protiválečné kroky nebyly úspěšné, získal si díky nim Svatý stolec po válce mnohem větší respekt.
Zvukový archiv pořadu ve formátu MP3.
Informace o službě Rádio na přání naleznete zde.
Stáhněte si podcast pro nejnovější audio záznamy tohoto pořadu.
Import do programu iTunes je dostupný zde.
Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.
