Různé národnosti, náboženská vyznání, různé životní osudy. Příběhy 30 cizinců, kteří se rozhodli žít v České republice, jejich motivace, problémy i radosti. To je téma výstavy fotografií s názvem „Jsme ze stejné planety“, která se v divadle Archa sešla s prvním ročníkem mezinárodního divadelního festivalu Akcent a bude k vidění do 7. prosince. Autorem fotografií je přední český fotograf Jindřich Štreit a hlavním organizátorem společnost Charita Česká republika.
Počet lidí, kteří kvůli válečným konfliktům, politickému nebo náboženskému pronásledování musí opouštět své domovy, každoročně roste. V loňském roce žádalo o azyl téměř 44 milionů lidí, což je nejvíc za 15 let. Nejpočetnějšími skupinami jsou Afghánci, Iráčané, Somálci a Barmánci. Pozornost k osudům migrantů připoutal pondělní Mezinárodní den uprchlíků. Přestože Česká republika není zemí, kam nejčastěji směřují, i u nás se práci s cizinci a jejich integrací do společnosti věnují nejrůznější nevládní organizace a také církve.
Pomáhat dětem, jejichž rodiče emigrovali do Česka - takový program má obecně prospěšná společnost Kmotrovství. V roce 2002 ji založili 3 členové evangelické církve. Dnes podporují v rámci projektu několik dětí, kteří se právě díky kmotrům mohou zúčastnit školního výletu, navštěvovat kroužky nebo chodit do školní jídelny. Na podporu projektu proběhl tento čtvrtek koncert Hradišťanu v evangelickém kostele u Salvátora v Praze.
Počet lidí, kteří kvůli válečným konfliktům, politickému nebo náboženskému pronásledování musí opouštět své domovy, každoročně roste. V loňském roce žádalo o azyl téměř 44 milionů lidí, což je nejvíc za 15 let. Pozornost k osudům migrantů připoutal tento týden Mezinárodní den uprchlíků. A jak se žije migrantům v Česku a jak jim pomáhají církve?
Joel Ruml, předseda Ekumenické rady církví a synodní senior Českobratrské církve evangelické, je aktivním účastníkem diskusí o narovnání vztahu mezi státem a církvemi, ale pro velká témata neztrácí vazbu na každodenní život. Příkladem budiž jeho angažmá v obecně prospěšné společnosti, která pomáhá dětem migrantů, poskytuje jim vzdělání a rozvíjí jejich talenty. Joel Ruml je muž mnoha dimenzí, respektovaná osobnost české duchovní scény. Jeho názory vždy stojí za pozornost.
Goranka Oljača představí Jiřího Kýhoce, který se v době balkánské války v severních Čechách ujal uprchlických rodin. V listopadu roku 1992 přijela na pozvání československého Červeného kříže do Horního Jiřetína skupina matek a dětí z Bosny a Hercegoviny původně na 45denní zotavenou. Mezi nimi i autorka pořadu Goranka Oljača. Do obklíčeného Sarajeva se však už vrátit nemohly, a tak se z hostů stali uprchlíci.
Cizinci v Česku, kteří mají potíže právního či sociálního rázu se již 9 let mohou obracet na Středisko pro migraci při Arcidiecézní charitě Praha. Šíře jeho projektů je ale mnohem širší a také na rozdíl od ostatních poraden pro migranty chce klást důraz na lidský přístup a - žádá-li si to klient - zprostředkovávat i duchovní útěchu v nelehkých chvílích v cizí zemi. Ve Středisku natáčela Daniela Vrbová.
Kde bydlí dobrá vůle? Tato otázka se line portrétem Věry Roubalové, matky čtyř dětí, signatářky Charty 77, inženýrky strojírenství, která se jako sociální pracovnice dlouhodobě zabývá humanitární pomocí uprchlíkům a migrantům. V současné době vede ženské multikulturní skupiny v občanském sdružení Berkat a věnuje se terapeutickému projektu Rodiny po holocaustu,který zaštiťuje pražský Rafael institut. Pořad odhalí nejen adresy, na kterých potřební nacházeli a nacházejí její laskavou podporu, ale zapátrá i po příčinách její neúnavné odhodlanosti pomáhat jiným a cizím lidem.
Profesora teologické etiky Alberta-Petera Rethmanna přivedla do Prahy krize na zdejší Katolické teologické fakultě před pěti lety. Vytvářely se nové učební plány a v zahraničí se hledali profesoři s dokončeným akademickým vzděláním, kteří uměli alespoň trochu česky. Rethmann nabídku přijal jako výzvu, ale svůj český domov nemá v Praze, ale v jihočeských Volarech. V pořadu Mozaiky domova hovoří nejen o uplatnění absolventů teologie v německých firmách, ale také o západním způsobu výchovy budoucích katolických kněží.
Fred Prudek je Američan. Jeho předkové ale pocházejí z Moravy. A to byl také důvod, proč se před dvanácti lety rozhodl společně s manželkou Kelly a třemi dětmi odjet jako misionář do České republiky. Tady pracují pro Církev bratrskou. V 6. dílu z cyklu Mozaiky domova srovnávají nejen americký a český životní styl, ale také způsob, jak lidé prožívají křesťanskou víru u nás a v Americe.
