V tomto týdnu jsme si připomněli 22. výročí listopadových událostí v roce 1989. Při vzpomínce na doslova horoucí naděje tisícihlavých davů v oněch mrazivých dnech se nevyhneme bilanci, srovnání s dneškem. Jsme po 22 letech tam, kde jsme chtěli být? Co cítíme, když se ohlédneme zpět, na naši sametovou revoluci...
K výročí 17. listopadu zazněla ve svatovítské katedrále „ekumenická modlitba“ za oběti totalitních režimů. S ní bylo spojeno udílení Svatováclavských medailí. Večer pak následovaly ceny Paměti národa. Dohromady bylo vyznamenáno sedm statečných, kteří si dokázali zachovat tvář i v nejtěžších podmínkách. Atmosféru 17. lisopadu ale poznamenaly především protesty.
Už je to 22 let od chvíle, kdy se náměstí českých a slovenských měst plnily davy lidí. 17. listopadu 1989 totiž začala Sametová revoluce. Konec vlády jedné strany znamenal konec perzekucí a útlaků, svobodu projevu i vyznání nebo možnost cestovat za hranice naší země. Jenže po více než dvaceti letech se atmosféra v naší společnosti znovu přiostřuje.
Šluknovské události vyvolaly řadu otázek. Zaužíval se díky nim termín „nepřizpůsobiví občané“ a ukázalo se, že když se problémy dlouhodobě odsouvají do budoucnosti, jednou za ně přijde účet i s úroky. A protože podobných napětí se vždycky rádi chytají lidé s extrémistickými názory, rozhodli se vyjádřit znepokojení zástupci křesťanských, židovských a muslimských společenství.
V naší společnosti převládá názor, že Česká republika je nejateističtější zemí Evropy. Pokud se však neopíráme o tzv. tvrdá fakta sociologických výzkumů, může se jednat pouze o povrchní dojmy. Údaje z posledního sčítání lidu zatím nejsou k dispozici, a proto by mohl sociology zaujmout průzkum religiozity mládeže, který si objednala Křesťanská akademie mladých. Proběhl ve 30 městech České republiky a v 10 městech Slovenska.
"Vláda měla ohromné šance a nevyužila je, politická scéna je dnes deprimující" - tak by se dal v kostce shrnout názor univerzitního profesora Tomáše Halíka, duchovního a prezidenta České křesťanské akademie. Jeho ostře kritický pohled ale není zaměřen pouze na politickou scénu.
Se stavem naší společnosti není asi spokojen nikdo. Všudypřítomná korupce, krádeže, podvody. Že se špatně žije v zemi, v níž si vzájemně nemůžeme věřit, na to jsme asi už přišli mnozí. Nad příčinami tohoto stavu se zamyslíme v dnešních Výzvách přítomnosti, jejichž hostem je emeritní senior Křesťanských společenství, publicista Dan Drápal.
V tomto týdnu se objevila v médiích zpráva o dvojici amerických vědců, kteří přišli s odvážným výpočtem. Česko se podle nich stane první zemí bez náboženské víry. V Británii se zase v těchto dnech aktivizují domácí ateisté, kterým vadí náboženská otázka ve sčítání lidu.
Na konci loňského roku rozvířil pozornost veřejnosti případ korupce na Státním fondu životního prostředí. Upozornil na ni tehdejší ředitel fondu Libor Michálek. Od té doby uplynulo několik měsíců a na případ pomalu usedá prach. Libor Michálek byl ze svého postu odvolán a dnes působí na Státním fondu životního prostředí jako finanční poradce, padl také tehdejší ministr životního prostředí Pavel Drobil. Víc se však zatím nestalo. Na to, zda policie případ vyšetří a případní viníci budou také potrestáni, si musíme ještě počkat.
Tématem číslo jedna je na domácí politické scéně zdravotnictví. Z krize se stalo politikum, a přitom je pes zakopán možná někde úplně jinde. Finanční toky a ceny různých zakázek je těžké analyzovat, bez toho se ale trvalé řešení těžko najde. Nad jádrem pudla se zamýšlí Daniel Raus.