Před rokem začala do pardubického sboru Církve bratrské docházet rodina běloruských exulantů. Ze své země odešli kvůli náboženskému a politickému útlaku. Lidé z církve tak byli konfrontováni s problémem nesvobody a persekuce, který do té doby znali pouze z médií. Najednou zde byli živí lidé, které Lukašenkův režim připravil o domov.

Iniciativa Svobodné Bělorusko vznikla na přelomu jara a léta roku 2006. Několik studentů slavistických oborů Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze už se nemohlo nečinně dívat na počínání běloruského diktátora Alexandra Lukašenka. Založili proto webové stránky, jejichž prostřednictvím jednak informují o dění v Bělorusku, ale také nabízejí zájemcům možnost, jak podpořit běloruskou opozici. Webové stránky v posledních týdnech využívají také členové pardubického sboru Církve bratrské. Proč?

Malá domů a současně nečekaná minela. Tak by asi i věřící sportovci ocenili aktivity papeže Benedikta XVI. v tomto týdnu. Není až tak velkým překvapením fakt, že přijal ve své parádní knihovně běloruského prezidenta Lukašenka. I EU změnila k minskému vládci postoj; zajímavé jsou ale další okolnosti návštěvy.

Na stránkách Svobodné Evropy můžete najít článek o duchovním, který se snaží v Bělorusku bojovat proti alkoholismu. Jmenuje se Juozas Bulka, je mu 83 let a pod fotografií, na níž je zamyšlený se sepnutýma rukama, je citát jeho slov: "Už ve dvanácti letech jsem slíbil, že budu bojovat proti alkoholismu. Už v tomto věku jsem pochopil, že bezmezné užívání alkoholu vede člověka ke zlu a k tragédii".